11
Když dítìtem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. Volali jich, oni tím více ucházeli pøed nimi, Bálùm obìtovali, a rytinám kadili, Ješto jsem já na nohy stavìl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtìli, že jsem já je uzdravoval. Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a èinil jsem jim tak jako ti, kteøíž pozdvihují jha na èelistech hovádka, podávaje potravy jemu. Nenavrátíꜜ se do zemì Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtìli obrátiti. Nadto bude trvati meè v mìstech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíøe je pro rady jejich. Nebo lid mùj ustrnul na odvrácení se ode mne, a aè ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje. Jakž bych tì vydal, ó Efraime? Jakž bych tì vydal, ó Izraeli? Kterak bych tì položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mnì srdce mé, ano i støeva slitování mých pohnula se. Nevykonámꜜ prchlivosti hnìvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bùh silný, a ne èlovìk, u prostøed tebe svatý, aniž pøitáhnu na mìsto. 10 I pùjdou za Hospodinem øvoucím jako lev; on zajisté øváti bude, tak že s strachem pøibìhnou synové od moøe. 11 S strachem pobìhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z zemì Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin. 12 Obklíèili mne Efraimští lží, a dùm Izraelský lstí, když ještì Juda panoval s Bohem silným, a s svatými vìrný byl.