Izajáš
1
Vidìní Izaiáše syna Amosova, kteréž vidìl o Judovi a Jeruzalému, za dnù Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, králù Judských. Slyšte nebesa, a ušima pozoruj zemì, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne. Vùl zná hospodáøe svého, a osel jesle pánù svých; Izrael nezná, lid mùj nesrozumívá. Ach, národe høíšný, lide obtížený nepravostí, símì zlostníkù, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpìt. Proè, èím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené. Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na nìm místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlaèuje, ani uvazuje, ani olejem zmìkèuje. Zemì vaše spustla, mìsta vaše vypálena ohnìm; zemi vaši pøed vámi cizozemci zžírají, a v poušꜜ obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci. I zùstala dcera Sionská jako boudka na vinici, jako chaloupka v zahradì tykevné, a jako mìsto zkažené. Byꜜ nám byl Hospodin zástupù jakkoli malièka ostatkù nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoøe podobni. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský: 11 K èemu jest mi množství obìtí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obìtí skopcù a tukù krmných hovad, a krve volkù a beránkù a kozlù nejsem žádostiv. 12 Že pøicházíte, abyste se ukazovali pøede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali sínì mé? 13 Nepøinášejte více obìti oklamání. Kadìní v ohavnosti mám, novmìsícù a sobot a svolávání nemohu trpìti, (nepravost jest), ani shromáždìní. 14 Novmìsícù vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi bøemenem, ustal jsem, nesa je. 15 Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oèi své pøed vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. 16 Umejte se, oèisꜜte se, odvrzte zlost skutkù vašich od oèí mých, pøestaòte zle èiniti. 17 Uète se dobøe èiniti, hledejte soudu, pozdvihnìte potlaèeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaòte vdovy. 18 Poïtež nu, a poukažme sobì, praví Hospodin: Budou-li høíchové vaši jako èervec dvakrát barvený, jako sníh zbìlejí; budou-li èervení jako šarlat, jako vlna budou. 19 Budete-li povolní a poslušní, dobré vìci zemì jísti budete. 20 Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meèe sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila. 21 Jak tì nevìstkou uèinìno to mìsto vìrné, plné soudu! Spravedlnost pøebývala v nìm, nyní pak vražedlníci. 22 Støíbro tvé obrátilo se v trùsky, víno tvé smíšeno s vodou. 23 Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodìjù, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pøe vdovy pøed nì nepøichází. 24 Protož dí Pán, Hospodin zástupù, silný Izraelský: Aj, jáꜜ se potìším nad protivníky svými, a vymstím se nad nepøátely svými, 25 Když zase obrátím ruku svou na tì, až pøepálím doèista trùsky tvé, a odejmu všecken cín tvùj, 26 A obnovím soudce tvé tak jako na poèátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš mìstem spravedlnosti, mìstem vìrným. 27 Sion v soudu vykoupen bude, a kteøíž zase uvedeni budou do nìho, v spravedlnosti. 28 Setøení pak pøestupníkù a nešlechetných v náhle pøijde, a kteøíž opouštìjí Hospodina, docela zahynou. 29 Nebo zahanbeni budete pro háje, po nichž jste toužili, a zastydíte se pro zahrady, kteréž jste sobì zvolili. 30 Budete zajisté jako dub, s nìhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není. 31 I bude nejsilnìjší jako koudel, a uèinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hoøeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl.