7
I stalo se za dnù Achasa syna Jotamova, syna Uziáše, krále Judského, že pøitáhl Rezin král Syrský, a Pekach syn Romeliáše, krále Izraelského, k Jeruzalému, aby bojoval proti nìmu, ale nemohl ho dobyti. I oznámeno jest domu Davidovu v tato slova: Spikla se zemì Syrská s Efraimem. Proèež pohnulo se srdce jeho, i srdce lidu jeho, tak jako se pohybuje døíví v lese od vìtru. Tedy øekl Hospodin Izaiášovi: Vyjdi nyní vstøíc Achasovi, ty a Sear Jašub syn tvùj, až na konec struhy rybníka hoøejšího, k silnici pole valcháøova, A díš jemu: Šetø se, abys se nekormoutil. Neboj se, a srdce tvé nechaꜜ se nedìsí dvou ostatkù hlavní tìch kouøících se, pøed rozpáleným hnìvem Rezinovým s Syrskými, a syna Romeliášova, Proto že zlou radu složili proti tobì Syrský, Efraim a syn Romeliášùv, økouce: Táhnìme proti zemi Judské, a vyležme ji, a odtrhnìme ji k sobì, a ustavme krále u prostøed ní syna Tabealova. Toto praví Panovník Hospodin: Nestaneꜜ se a nebude toho. Nebo hlava Syrské zemì jest Damašek, a hlava Damašku Rezin, a po šedesáti pìti letech potøín bude Efraim, tak že nebude lidem. Mezi tím hlava Efraimova Samaøí, a hlava Samaøí syn Romeliášùv. Jestliže nevìøíte, jistì že neostojíte. 10 I mluvil ještì Hospodin k Achasovi, øka: 11 Požádej sobì znamení od Hospodina Boha svého, buï dole hluboko, aneb na hoøe vysoko. 12 I øekl Achas: Nebudu prositi, aniž budu pokoušeti Hospodina. 13 Tedy øekl prorok: Slyšte nyní, dome Davidùv, ještì-liž jest vám málo, lidem býti k obtížení, že i Bohu mému k obtížení jste? 14 Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna poène, a porodí syna, a nazùve jméno jeho Immanuel. 15 Máslo a med jísti bude, až by umìl zavrci zlé, a vyvoliti dobré. 16 Nýbrž prvé než bude umìti dítì to zavrci zlé a vyvoliti dobré, opuštìna bude zemì, kteréž nenávidíš pro dva krále její. 17 Na tebe pak pøivede Hospodin, a na lid tvùj, i na dùm otce tvého dny, jakýchž nebylo ode dne, v nìmž odstoupil Efraim od Judy, a to skrze krále Assyrského. 18 Nebo stane se v ten den, že pošepce Hospodin muchám, kteréž jsou pøi nejdalších øekách Egyptských, a vèelám, kteréž jsou v zemi Assyrské. 19 I pøijdou, a usadí se všickni ti v údolích pustých a v dìrách skalních, i na všech chrastinách i na všech stromích užiteèných. 20 V ten den oholí Pán tou bøitvou najatou, (skrze ty, kteøíž za øekou jsou, skrze krále Assyrského), hlavu a vlasy noh, ano také i bradu do èista sholí. 21 I bude tehdáž, že sotva èlovìk zachová kravièku neb dvì ovce, 22 Avšak pro množství mléka, kteréhož nadojí, jísti bude máslo. Máslo zajisté a med jísti bude, kdožkoli v zemi bude zanechán. 23 Bude také v ten èas, že každé místo, na nìmž jest tisíc kmenù vinných za tisíc støíbrných, trním a hložím poroste. 24 S støelami a luèištìm tudy jíti musí; hložím zajisté a trním zaroste všecka zemì. 25 Všecky pak hory, kteréž motykou kopány býti mohou, nebudou se báti hloží a trní; nebo budou za pastvištì volùm, a bravùm ku pošlapání.