23
Bøímì Týru. Kvìlte lodí moøské; nebo poplénìn jest, tak že není ani domu. Aniž kdo pøichází z zemì Citim; známé uèinìno jest jim. Umlknìtež obyvatelé ostrovu, kterýž kupci Sidonští, plavíce se pøes moøe, naplòovali, A jehož úrody na velikých vodách, símì Sichor, žeò jeho, užitek potoka, a kterýž byl skladem národù. Zastyï se, Sidone, nebo praví moøe, pevnost moøská, økuc: Nepracuji ku porodu, a nerodím, a nevychovávám mládencù, aniž odchovávám panen. Jakož nad povìstí o Egyptu, tak žalostiti budou nad povìstí o Týru. Pøepravte se do Tarsu, kvìlte obyvatelé ostrovu. To-liž by se vždycky veselilo? Jestiꜜ starožitnost jeho ode dnù starodávních, ale zavedouꜜ je daleko nohy jeho. Kdo že to usoudil proti Týru, korunujícímu jiné, jehož kupci jsou jako knížata, a kramáøi jeho znamenití v zemi? Hospodin zástupù usoudil to, aby zohavil pýchu všelikého slavného, a za nic položil všecky znamenité zemì. 10 Navraꜜ se do zemì své jako øeka, ó dcero Tarská, neníꜜ tam více ani pasu. 11 Vztáhl ruku svou na moøe, pohnul královstvími; Hospodin pøikázal o tržišti, aby zkaženy byly pevnosti jeho. 12 A øekl: Nebudeš se více veseliti, trpìc nátisk, panno, dcero Sidonská. Povstaò, beø se do Citim, ale i tam nebudeš míti odpoèinutí. 13 Aj, zemì Kaldejská, ten lid nebyl lidem. Assur vzdìlal ji pro obyvatele pustin, vystavìli vìže jejich, vzdìlali paláce její, tak že i Assyrii vyvrátil. 14 Kvìlte lodí moøské, nebo zpuštìna jest pevnost vaše. 15 I stane se v ten den, že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let, jako za vìk krále jednoho. Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písnièku nevìstky. 16 Vezmi harfu, obcházej mìsto, ó nevìstko v zapomenutí daná, hrej dobøe, zpívej dlouho, abys v pamìt uvedena byla. 17 I bude po dokonání sedmdesáti let, že navštíví Hospodin Týr, ale on navrátí se zase k nevìstèí mzdì své, a smilniti bude se všemi královstvími zemì na okršlku svìta. 18 Však kupectví jeho a mzda jeho svatá bude Hospodinu. Nebude na poklad skládána, ani schovávána, ale pro ty, kteøíž pøebývají pøed Hospodinem, bude kupectví jeho, aby jedli do sytosti, a mìli roucho dobré.