1 Umlknìtež pøede mnou ostrovové, a národové nechaꜜ se ssilí, nechaꜜ pøistoupí, a tu aꜜ mluví. Pøistupmež spolu k soudu. 2 Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a zpùsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meèi jeho, a jako plevy rozptýlené luèišti jeho? 3 Shánìje se s nimi, prošel pokojnì cestou, po níž nohama svýma nechodíval. 4 Kdo to spravil a uèinil, povolávaje rodin od poèátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám. 5 Vidìli ostrovové, a ulekli se, konèiny zemì pøedìsily se, shromáždili se a sešli. 6 Jeden druhému pomáhal, a bratru svému øíkal: Posilò se. 7 A tak posilòoval tesaø zlatníka, vyhlazujícího kladivo tluèením na nákovadlí, øíkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to høebíky, aby se nepohnulo. 8 Ale ty, Izraeli služebníèe mùj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símì Abrahama, pøítele mého, 9 Ty, kteréhož jsem vychvátil od konèin zemì, nýbrž pominuv pøednìjších jejich, povolal jsem tì, øka tobì: Služebník mùj jsi, vyvolil jsem tì, aniž jsem zavrhl tebe. 10 Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bùh tvùj. Posilním tì, a pomáhati budu tobì, a podpírati tì budu pravicí spravedlnosti své. 11 Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteøíž se zlobí proti tobì; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteøíž tobì odporují. 12 Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteøíž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic pøijdou ti, jenž s tebou válèí. 13 Nebo já, Hospodin Bùh tvùj, ujal jsem tì za tvou pravici, a pravímꜜ: Neboj se, já tobì pomáhati budu. 14 Neboj se, èervíèku Jákobùv, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobì, praví Hospodin, a vykupitel tvùj, Svatý Izraelský. 15 Aj, uèinil jsem tì jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetøeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš. 16 Pøevìješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš. 17 Chudé a nuzné, kteøíž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bùh Izraelský neopustím jich. 18 Vyvedu na vysokých místech øeky, a u prostøed rovin studnice; obrátím poušꜜ v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod. 19 Nasadím na poušti cedrù, výborných cedrù, myrtoví, a olivoví; vysadím poušꜜ jedlovím, jilmem, též i pušpanem, 20 Aby vidìli, a poznali, a rozvažujíce, srozumìli, že to ruka Hospodinova uèinila, a Svatý Izraelský že to stvoøil. 21 Veïte pøi svou, praví Hospodin, ukažte mocné dùvody své, dí král Jákobùv. 22 Nechaꜜ pøistoupí, a nechꜜ nám oznámí to, což se státi má. Vìci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoò co jest budoucího, povìzte nám. 23 Oznamte, co se budoucnì státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, uèiòte nìco dobrého neb zlého, abychom se dìsili, když bychom to vidìli spolu. 24 Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýꜜ jest, kdo vás zvoluje. 25 Vzbudím od pùlnoci, ten pøitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboøí se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnèíø hlinu. 26 Kdo oznámí od poèátku, abychom vìdìli, aneb od starodávna, abychom øekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel øeèi vaše. 27 Já jsem první, kterýž Sionu pøedpovídám: Aj, aj, teï jsou; a Jeruzalému: Zvìstovatele potìšených vìcí dám. 28 Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; aè se jich otazuji, však neodpovídají slova. 29 Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní vìc jsou slitiny jejich.