1 Sstup a seï v prachu, panno dcero Babylonská, seï na zemi, a ne na trùnu, dcero Kaldejská; nebo nebudou tì více nazývati milostnou a rozkošnou. 2 Chyꜜ se žernovu, a mel mouku; odkrej kadeøe své, obnaž nohy, odkrej hnáty, bøeï pøes øeky. 3 Odkryta bude hanba tvá, a ukáže se mrzkost tvá. Mstíti budu, a nedám sobì žádnému pøekaziti, 4 Praví vykupitel náš, jehož jméno jest Hospodin zástupù, Svatý Izraelský. 5 Sediž mlèe, a vejdi do tmy, dcero Kaldejská; nebo nebudou tì více nazývati paní království. 6 Rozhnìval jsem se na lid svùj, v lehkost jsem uvedl dìdictví své, a vydal jsem je v ruku tvou, a neprokázalas k nim milosrdenství. Starce jsi obtížila velmi jhem svým, 7 A øíkalas: Na vìky budu paní, a nikdy jsi nesložila tìch vìcí v srdci svém, aniž jsi pamatovala na cíl jeho. 8 Protož nyní slyšiž toto, ó rozkošná, (kteráž sedíš bezpeènì, a øíkáš v srdci svém: Já jsem, a není kromì mne žádné; nebuduꜜ vdovou, aniž zvím o sirobì), 9 Že obé to pøijde na tì pojednou dne jednoho, i siroba i vdovství. Všecko zúplna pøijde na tì, i na množství kouzlù tvých, a na velikou moc èárù tvých. 10 Nebo doufáš v zlost svou, a øíkáš: Žádný mne nevidí. Moudrost tvá a umìní tvé, to tì pøevrátilo, abys øíkala v srdci svém: Já jsem, a není kromì mne žádné. 11 A protož pøijde na tì zlé, jehož východu neznáš, a pøipadne na tì bída, kteréž nebudeš moci se odžehnati, a pøijde na tì pojednou hrozné zpuštìní, než zvíš. 12 Postav se nyní s èáry svými, a s množstvím kouzlù svých, jimiž jsi se zamìstknávala od mladosti své, budeš-li moci co prospìti, aneb snad zmocniti se. 13 Ustáváš s množstvím rad svých. Nechaꜜ se nyní postaví hvìzdáøi, kteøíž spatøují hvìzdy, a oznamují na každý mìsíc, a vysvobodí tì z toho, což pøijíti má na tì. 14 Aj, jako pleva jsou, oheò popálí je, nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; žádného uhlí nezùstane k zhøívání se, ani ohnì, aby se mohlo posedìti u nìho. 15 Takꜜ se stane i kupcùm tvým, jimiž jsi se zamìstknávala od mladosti své. Jeden každý svou stranou pùjde, aniž bude, kdo by tì vysvobodil.