1 Spravedlivý hyne, a žádný nepøipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že pøed pøíchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý, 2 Že dochází pokoje, a odpoèívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upøímosti své. 3 Ale vy pøistupte sem, synové kouzedlnice, símì cizoložníka a smilnice. 4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neøádní, símì postranní? 5 Kteøíž smilníte v hájích pod každým døevem zeleným, zabíjejíce syny své pøi potocích, pod vysokými skalami. 6 Mezi hladkými kameny potoèními jest díl tvùj. Tiꜜ jsou, ti los tvùj, na nìž také vyléváš mokrou obìt, obìtuješ suchou obìt. V tìch-liž bych vìcech se kochal? 7 Na hoøe vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obìtování obìti. 8 Pamìtné pak znamení své za dvéøe a za veøeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiøuješ lože své, èiníc je prostrannìjší víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš. 9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu. 10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž øíkáš: Daremnéꜜ jest to. Nalezla jsi sobì zbìø ku pomoci, protož neželíš práce. 11 A kohož jsi se dìsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani pøipustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlèel, a to zdávna, nebojíš se mne? 12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteøížꜜ nic neprospìjí. 13 Když køièeti budeš, nechaꜜ tì vysvobodí zbìø tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dìdiènì obdrží horu svatou mou. 14 Nebo øeèeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliïte pøekážky z cesty lidu mého. 15 Nebo takto dí ten dùstojný a vyvýšený, kterýž u vìènosti pøebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místì svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha pøebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených. 16 Nebuduꜜ se zajisté na vìky nesnadniti, aniž se budu vìènì hnìvati, neboꜜ by duch pøed oblíèejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já uèinil. 17 Pro nepravost lakomství jeho rozhnìval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhnìval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého. 18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potìšení navrátím, i tìm, kteøíž kvílí s ním. 19 Stvoøím ovoce rtù, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej. 20 Bezbožní pak budou jako moøe zbouøené, když se spokojiti nemùže, a jehož vody vymítají neèistotu a bláto. 21 Nemajíꜜ žádného pokoje, praví Bùh mùj, bezbožní.