18
V tìch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho èasu pokolení Dan hledalo sobì dìdièného místa k bydlení, nebo se mu ještì nebylo dostalo dílu u prostøed synù Izraelských až do dne toho. Tedy poslali synové Dan z èeledi své pìt mužù z konèin svých, mužù silných z Zaraha a Estaol, aby spatøili zemi a pilnì prohlédli ji, a øekli jim: Jdìte, shlédnìte zemi. Kteøížto když pøišli na horu Efraim až do domu Míchova, pøenocovali tam. Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, øekli jemu: Kdo tì sem pøivedl? Co ty zde dìláš? A co ty zde máš? Odpovìdìl jim: Toto mi a toto uèinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knìzem. I øekli jemu: Poraï se, prosíme, s Bohem, abychom vìdìli, zdaøí-li se nám cesta naše, kterouž jdeme. Odpovìdìl jim knìz: Jdìte v pokoji, Hospodinꜜ spravuje cestu vaši, po níž jdete. Tedy odešlo pìt mužù tìch, a pøišli do Lais, a vidìli lid, kterýž tam byl, bezpeènì bydlící, vedlé obyèeje Sidonských v zahálce a bezpeènosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mìlo v té zemi, ani kdo by dìdiènì ujíti chtìl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spøíznìní jaké s kým mìli. Když se pak navrátili k bratøím svým do Zaraha a Estaol, øekli jim bratøí jejich: Což vy? I odpovìdìli: Vstaòte a táhnìme na nì, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlèíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té zemì. 10 (Když pøijdete, vejdete k lidu bezpeènému, a do zemì prostranné;) nebo dal ji Bùh v ruku vaši, místo, v nìmž není žádného nedostatku jakýchkoli vìcí, kteréž na zemi býti mohou. 11 Tedy vyšlo z èeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužù odìných v odìní váleèné. 12 A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; proèež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim. 13 A odtud táhnouce na horu Efraim, pøišli až k domu Míchovu. 14 I mluvilo tìch pìt mužù, kteøíž chodili k shlédnutí zemì Lais, a øekli bratøím svým: Víte-liž, že v domích tìchto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vìzte, co máte èiniti. 15 A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domì Míchovì, a pozdravili ho pokojnì. 16 Ale šest set mužù odìných v zbroj svou váleènou, kteøíž byli z pokolení Dan, stáli pøede dveømi. 17 A šedše pìt mužù, kteøíž chodili k shlédnutí zemì, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; knìz pak stál u vrat brány s šesti sty muži odìnými v zbroji. 18 A ti, kteøíž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I øekl jim knìz: Což to dìláte? 19 Kteøíž odpovìdìli: Mlè, vlož ruku svou na ústa svá a poï s námi, a budeš nám za otce a za knìze. Což jest lépe tobì, knìzem-li býti v domì jednoho èlovìka, èi býti knìzem pokolení a èeledi v Izraeli? 20 I zradovalo se srdce knìze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostøed lidu toho. 21 A obrátivše se odešli, a pustili napøed dìti a dobytek, a což mìli dražšího. 22 Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteøíž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan. 23 I volali za syny Dan. Kteøíž ohlédše se, øekli Míchovi: Cožtì, že jsi jich tolik shromáždil? 24 Odpovìdìl: Bohy mé, kteréž jsem udìlal, vzali jste, i knìze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ještì se ptáte: Coꜜ jest? 25 Jemuž odpovìdìli synové Dan: Hlediž, aꜜ více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jináè oboøí se na vás muži hnìviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého. 26 I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnìjší byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého. 27 Oni pak vzavše, což byl udìlal Mícha, i knìze, kteréhož mìl, pøitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpeènému; i pobili je ostrostí meèe, a mìsto vypálili ohnìm. 28 A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž mìli spøíznìní s kterými lidmi. Mìsto pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavìvše zase mìsto, bydlili v nìm. 29 A nazvali jméno mìsta toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno mìsta toho bylo Lais. 30 Postavili pak sobì synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonùv, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli knìžími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelù zemì. 31 Vystavili tedy sobì tu rytinu, kterouž udìlal Mícha, a byla tam po všecky dny, v nichž dùm Boží byl v Sílo.