1 Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský. 2 Takto praví Hospodin: Cestì pohanù neuète se, aniž se znamení nebeských dìste, neboꜜ se jich dìsí pohané. 3 Ustanovení zajisté tìch národù jsou pouhá marnost. Nebo setna døevo sekerou v lese, dílo rukou øemeslníka, 4 Støíbrem a zlatem ozdobí je, høebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo. 5 Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle uèiniti nemohou, aniž také dobøe uèiniti mohou. 6 Z nichž není žádného tobì podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci. 7 Kdož by se nebál tebe, králi národù? Na tebeꜜ zajisté to sluší, ponìvadž mezi všemi mudrci národù, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobì. 8 A však ze spolka zhlupìli, a blázni jsou; z døeva uèiti se jest pouhá marnost. 9 Støíbro tažené z zámoøí pøivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo øemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest odìv jejich, všecko to jest dílo umìlých. 10 Ale Hospodin jest Bùh pravý, jest Bùh živý a král vìèný, pøed jehož prchlivostí zemì se tøese, aniž mohou snésti národové rozhnìvání jeho. 11 (Takto øíkejte jim: Bohové ti, kteøíž nebe ani zemì neuèinili, nechꜜ zahynou z zemì, a nechꜜ jich není pod nebem.) 12 Kterýž uèinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek svìta moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa. 13 Kterýžto když vydává hlas, jeèení vod bývá na nebi, a kterýž pùsobí to, aby vystupovaly páry od kraje zemì, blýskání s deštìm pøivodí, a vyvodí vítr z pokladù svých. 14 Tak zhlupìl každý èlovìk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich. 15 Marnost jsou a dílo podvodù; v èas, v nìmž je navštívím, zahynou. 16 Neníꜜ podobný tìmto díl Jákobùv, nebo on jest stvoøitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dìdictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupù. 17 Sbeø z zemì koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této. 18 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele zemì této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto: 19 Bìda mnì pro setøení mé, pøebolestná jest rána má, ješto jsem já byl øekl: Jistì tuto nemoc budu moci snésti. 20 Stan mùj poplénìn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan mùj, a roztáhl kortýny mé. 21 Nebo zhlupìli pastýøi, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šꜜastnì, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest. 22 Aj, povìst jistá pøichází, a pohnutí veliké z zemì pùlnoèní, aby obrácena byla mìsta Judská v pustinu a v pøíbytek drakù. 23 Vím, Hospodine, že není v moci èlovìka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svùj. 24 Kárej mne, Hospodine, však milostivì, ne v hnìvì svém, abys nesetøel mne. 25 Vylí hnìv svùj na ty národy, kteøíž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.