1 Takto øekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto, 2 A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidovì, ty i služebníci tvoji i lid tvùj, kteøíž chodíte skrze brány tyto. 3 Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; pøíchozímu tolikéž, sirotku, ani vdovì neèiòte køivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místì tomto. 4 Nebo budete-li to pilnì vykonávati, jistì že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým. 5 Jestliže pak neuposlechnete slov tìchto, skrze sebe pøisahám, dí Hospodin, že poušꜜ bude dùm tento. 6 Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tì jistotnì v poušꜜ jako mìsta, v nichž se bydliti nemùže. 7 A pøistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteøížto zpodtínají nejvýbornìjší cedry tvé, a vmecí na oheò. 8 A když pùjdou národové mnozí mimo mìsto toto, a øekne jeden druhému: Proè tak uèinil Hospodin mìstu tomuto velikému? 9 Tedy øeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klanìli se bohùm cizím a sloužili jim. 10 Neplaètež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustaviènì plaète pøíèinou toho, kterýž odchází; neboꜜ se nenavrátí více, aby pohledìl na zemi, v níž se narodil. 11 Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více. 12 Ale tam v tom místì, kamž jej zastìhují, umøe, a tak zemì této neuzøí více. 13 Bìda tomu, kdož staví dùm svùj s útiskem, a paláce své s køivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu; 14 Kterýž øíká: Vystavím sobì dùm veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobì okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou. 15 Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvùj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobøe bylo jemu. 16 Když soudíval pøi chudého a nuzného, tedy dobøe bylo. Zdaliž mnì to není známé? dí Hospodin. 17 Ale oèi tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a køivdu èinil. 18 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouꜜ ho kvíliti: Ach, bratøe mùj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež dùstojnost jeho? 19 Pohøbem oslièím pohøben bude, vyvleèen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské. 20 Vstup na Libán a køiè, i na hoøe Bázan vydej hlas svùj; køiè také pøes brody, když potøíni budou všickni milovníci tvoji. 21 Mluvíval jsem s tebou v nejvìtším štìstí tvém, øíkávalas: Nebuduꜜ poslouchati. Taꜜ jest cesta tvá od dìtinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého. 22 Všecky pastýøe tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí pùjdou. Tehdáž jistì hanbiti a stydìti se budeš za všelikou nešlechetnost svou. 23 Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tì pøijdou svírání a bolest jako rodièky! 24 Živꜜ jsem já, dí Hospodin, že byꜜ pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem peèetním na mé ruce pravé, však tì i odtud strhnu. 25 A vydám tì v ruku tìch, kteøíž hledají bezživotí tvého, a v ruku tìch, jejichž ty se oblíèeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských. 26 A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tì porodila, do zemì cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemøete. 27 Do zemì pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte. 28 Zdaliž modlou nièemnou, kteráž roztøískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proè by vyházíni byli on i símì jeho, a uvrženi do zemì, o níž nevìdí? 29 Ó zemì, zemì, zemì, slyš slovo Hospodinovo. 30 Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dìtí bude, a že se jemu nepovede šꜜastnì za dnù jeho. Anobrž nepovede se šꜜastnì i tomu muži, kterýž by z semene jeho sedìl na stolici Davidovì, a panoval ještì nad Judou.