24
Ukázal mi Hospodin, a aj, dva košové fíkù postaveni byli pøed chrámem Hospodinovým, když byl pøestìhoval Nabuchodonozor král Babylonský Jekoniáše syna Joakimova, krále Judského, a knížata Judská, i tesaøe a kováøe z Jeruzaléma, a pøivedl je do Babylona. Jeden koš byl fíkù velmi dobrých, jacíž bývají fíkové ranní, druhý pak koš fíkù velmi zlých, jakýchž nelze jísti pro trpkost. Tedy øekl mi Hospodin: Co vidíš, Jeremiáši? I øekl jsem: Fíky, dobré fíky, a to velmi dobré, zlé pak, a to velmi zlé, jichž nelze jísti pro trpkost. I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: Takto praví Hospodin, Bùh Izraelský: Jako fíkové tito dobøí, tak mnì pøíjemní budou zajatí Judští, kteréž jsem zaslal z místa tohoto do zemì Kaldejské k dobrému. Obrátím zajisté oèi své k nim k dobrému, a pøivedu je zase do zemì této, kdežto vzdìlám je, a nezkazím, štípím je, a nevypléním. Nebo dám jim srdce, aby znali mne, že já jsem Hospodin. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem, když se obrátí ke mnì celým srdcem svým. Naodpor, jako fíky zlé, kterýchž nelze jísti pro trpkost, tak zavrhu (toꜜ zajisté praví Hospodin), Sedechiáše krále Judského s knížaty jeho, a ostatek Jeruzalémských pozùstalých v zemi této, i ty, kteøíž bydlí v zemi Egyptské. Vydám je, pravím, v posmýkání k zlému po všech královstvích zemì, v pohanìní a v pøísloví, v rozprávku a v proklínání po všech tìch místech, kamž je rozženu. 10 A budu posílati na nì meè, hlad a mor, dokudž by do konce vyhlazeni nebyli z zemì, kterouž jsem byl dal jim i otcùm jejich.