34
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, (když Nabuchodonozor král Babylonský, a všecko vojsko jeho, i všecka království zemì pod moc jeho pøináležející, všickni také národové bojovali proti Jeruzalému a proti všechnìm mìstùm jeho), økoucí: Takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Jdi a rci Sedechiášovi králi Judskému, rci, pravím, jemu: Takto dí Hospodin: Aj, já dám toto mìsto v ruku krále Babylonského, aby je vypálil ohnìm. I ty neznikneš ruky jeho, ale jistotnì jat a v ruku jeho vydán budeš, a oèi tvé uzøí oèi krále Babylonského, i ústa jeho s ústy tvými mluviti budou, a do Babylona se dostaneš. A však slyš slovo Hospodinovo, Sedechiáši králi Judský: Takto praví Hospodin o tobì: Neumøeš od meèe, V pokoji umøeš. A jakož pálívali otcùm tvým, králùm pøedešlým, kteøíž byli pøed tebou, tak páliti budou tobì, a øíkajíce: Ach, pane, kvíliti budou nad tebou; nebo slovo toto já mluvil jsem, dí Hospodin. I mluvil Jeremiáš prorok Sedechiášovi, králi Judskému, všecka slova ta v Jeruzalémì, Když vojsko krále Babylonského bojovalo proti Jeruzalému a proti všechnìm mìstùm Judským ostatním, proti Lachis a proti Azeku; nebo ta byla pozùstala z mìst Judských mìsta hrazená. Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když uèinil král Sedechiáš smlouvu se vším lidem, kterýž byl v Jeruzalémì, o vyhlášení jim svobody, Aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý dìvku svou, Hebrejského neb Hebrejskou, svobodné, aby nepodroboval sobì v službu Žida, bratra svého, nižádný. 10 Tedy uposlechla všecka knížata a všecken lid, kterýž byl v smlouvu všel, aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý dìvku svou svobodné, aby nepodroboval jich v službu více; uposlechli, pravím, a propustili. 11 Potom pak rozmyslivše se, zase pobrali služebníky své a dìvky své, kteréž byli propustili svobodné, a podrobili je sobì za služebníky a dìvky. 12 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi od Hospodina, økoucí: 13 Takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Já jsem uèinil smlouvu s otci vašimi toho dne, když jsem je vyvedl z zemì Egyptské, z domu služebníkù, øka: 14 Po vyplnìní sedmi let propouštívejte jeden každý bratra svého Žida, kterýž by prodán byl tobì, a sloužilꜜ by šest let, propusꜜ, pravím, jej svobodného od sebe. Ale neuposlechli otcové vaši mne, aniž naklonili ucha svého. 15 Vy zajisté usmyslivše sobì dnes, uèinili jste to, což jest spravedlivého pøed oèima mýma, že jste vyhlásili svobodu jeden každý bližnímu svému, uèinivše smlouvu pøed oblíèejem mým v domì tom, kterýž nazván jest od jména mého. 16 Ale zase zpáèivše se, zlehèili jste jméno mé, že jste vzali zase jeden každý služebníka svého a jeden každý dìvku svou, kteréž jste byli propustili svobodné podlé žádosti jejich, a podrobili jste je, aby byli vaši služebníci a dìvky. 17 Protož takto praví Hospodin: Vy neuposlechli jste mne, abyste vyhlásili svobodu jeden každý bratru svému, a jeden každý bližnímu svému, aj, já vyhlašuji proti vám svobodu, dí Hospodin, meèi, moru a hladu, a vydám vás ku posmýkání po všech královstvích zemì. 18 Vydám zajisté ty lidi, jenž pøestoupili smlouvu mou, kteøíž nevykonali slov smlouvy té, kterouž uèinili pøed oblíèejem mým, když tele rozꜜali na dvé, a prošli mezi díly jeho, 19 Totiž knížata Judská a knížata Jeruzalémská, komorníci, a knìží, i všecken lid té zemì, kteøíž prošli mezi díly toho telete. 20 Vydám je, pravím, v ruku nepøátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, i budou tìla mrtvá jejich za pokrm ptactvu nebeskému, a šelmám zemským. 21 Sedechiáše také krále Judského, i knížata jeho vydám v ruku nepøátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, v ruku, pravím, vojska krále Babylonského, kteøíž odtáhli od vás. 22 Aj, já pøikáži, dí Hospodin, a pøivedu je zase na mìsto toto, aby bojovali proti nìmu, a vezmouce je, vypálili je ohnìm; mìsta také Judská obrátím v poušꜜ, tak že nebude žádného obyvatele.