1 První pak den po sobotì Maria Magdaléna pøišla ráno k hrobu, když ještì tma bylo. I uzøela kámen odvalený od hrobu. 2 I bìžela odtud a pøišla k Šimonovi Petrovi a k jinému uèedlníku, jehož miloval Ježíš, a øekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jsou jej položili. 3 Tedy vyšel Petr a jiný uèedlník, a šli k hrobu. 4 I bìželi oba spolu. Ale ten druhý uèedlník pøedbìhl Petra, a pøišel prve k hrobu. 5 A nachýliv se, uzøel prostìradla položená, ale však tam nevšel. 6 Tedy pøišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzøel prostìradla položená, 7 A rouchu, kteráž byla na hlavì jeho, ne s prostìradly položenou, ale obzvláštnì svinutou na jednom místì. 8 Potom všel i ten druhý uèedlník, kterýž byl prve pøišel k hrobu, i uzøel a uvìøil. 9 Nebo ještì neznali Písma, že mìl Kristus z mrtvých vstáti. 10 I odešli zase ti uèedlníci tam, kdež prve byli. 11 Ale Maria stála u hrobu vnì, plaèici. A když plakala, naklonila se do hrobu. 12 A uzøela dva andìly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tìlo Ježíšovo. 13 Kteøížto øekli jí: Ženo, co pláèeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili. 14 To když øekla, obrátila se zpátkem, a uzøela Ježíše, an stojí, ale nevìdìla, by Ježíš byl. 15 Dí jí Ježíš: Ženo, co pláèeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, øekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, povìz mi, kdes ho položil, aꜜ já jej vezmu. 16 Øekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, øekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistøe. 17 Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještì nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratøím mým, a povìz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu. 18 I pøišla Maria Magdaléna, zvìstujici uèedlníkùm, že by vidìla Pána a že jí to povìdìl. 19 Když pak byl veèer toho dne, kterýž jest první po sobotì, a dveøe byly zavøíny, kdež byli uèedlníci shromáždìni, pro strach Židovský, pøišel Ježíš, a stál u prostøed, a øekl jim: Pokoj vám. 20 A to povìdìv, ukázal jim ruce i bok svùj. I zradovali se uèedlníci, vidouce Pána. 21 Tedy øekl jim opìt: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. 22 To povìdìv, dechl, a øekl jim: Pøijmìte Ducha svatého. 23 Kterýmžkoli odpustili byste høíchy, odpouštìjíꜜ se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániꜜ jsou. 24 Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl pøišel Ježíš. 25 I øekli jemu jiní uèedlníci: Vidìli jsme Pána. A on øekl jim: Leè uzøím v rukou jeho bodení høebù, a vpustím prst svùj v místo høebù, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvìøím. 26 A po osmi dnech opìt uèedlníci jeho byli vnitø, a Tomáš s nimi. Pøišel Ježíš, a dveøe byly zavøíny, i stál uprostøed a øekl: Pokoj vám. 27 Potom øekl k Tomášovi: Vložiž prst svùj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusꜜ v bok mùj, a nebudiž nevìøící, ale vìøící. 28 I odpovìdìl Tomáš a øekl jemu: Pán mùj a Bùh mùj. 29 Dí jemu Ježíš: Žes mne vidìl, Tomáši, uvìøil jsi. Blahoslavení, kteøíž nevidìli, a uvìøili. 30 Mnohé zajisté i jiné divy èinil Ježíš pøed oblièejem uèedlníkù svých, kteréž nejsou psány v knize této. 31 Ale toto psáno jest, abyste vìøili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste vìøíce, život vìèný mìli ve jménu jeho.