5
Zavolejž tedy, dá-liꜜ kdo odpovìd? A k kterému se z svatých obrátíš? Pakli k bláznu, zahubí ho rozhnìvání, a nesmyslného zabije prchlivost. Jáꜜ jsem vidìl blázna, an se vkoøenil, ale hned jsem zle tušil pøíbytku jeho, øka: Vzdáleniꜜ jsou synové jeho od spasení; nebo potøíni budou v bránì, aniž bude, kdo by je vytrhl. Obilé jeho zžíøe hladovitý, a i z prostøed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. Neboꜜ nepochází z prachu trápení, aniž se z zemì puèí bída. Ale èlovìk rodí se k bídì, tak jako jiskry z uhlí zhùru létají. Jistì žeꜜ bych já hledal Boha silného, a jemu bych pøedložil pøi svou, Kterýž èiní vìci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž poètu není, 10 Kterýž dává déšꜜ na zemi, a spouští vody na pole, 11 Kterýž sází opovržené na místì vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 12 Kterýž v nic obrací myšlení chytrákù, tak aby nemohli k skutku pøivésti ruce jejich nièeho, 13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada pøevrácených bláznová bývá. 14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 15 Kterýž zachovává od meèe a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 16 Máꜜ zajisté nuzný nadìji, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 17 Aj, jak blahoslavený jest èlovìk, kteréhož tresce Bùh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 18 Onꜜ zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léèí. 19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 20 V hladu vykoupil by tì od smrti, a v boji od moci meèe. 21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by pøišla. 22 Zhouba a hlad buï tobì za smích, a nestrachuj se ani líté zvìøi zemské. 23 Nebo s kamením polním pøímìøí tvé, a zvìø lítá polní pokoj zachová k tobì. 24 A shledáš, žeꜜ stánek tvùj bude bezpeèný, a navrátíš se zase k pøíbytku svému, a nezhøešíš. 25 Shledáš také, žeꜜ se rozmnoží símì tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. 26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí èasem svým. 27 Aj, toꜜ jsme vyhledali, a takꜜ jest; poslechniž toho, a schovej sobì to.