11
A odpovídaje Zofar Naamatský, øekl: Zdaliž k mnohým slovùm nemá odpovìdíno býti? Aneb zdali èlovìk mnohomluvný práv zùstane? Žváním svým lidi zamìstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tì zahanbil. Nebo jsi øekl: Èisté jest uèení mé, a èist jsem, ó Bože, pøed oèima tvýma. Ješto, ó kdyby Bùh mluvil, a otevøel rty své proti tobì, Aꜜby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát vìtšího trestání zasloužil jsi. A vìz, že se Bùh zapomnìl na tebe pro nepravost tvou. Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? Vyšší jest nebes, což uèiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? Delší jest míra její než zemì, a širší než moøe. 10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na nìj bude domlouvati? 11 Ponìvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozumìti nemìl? 12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, aèkoli èlovìk jest jako høebec z divokého osla zplozený. 13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k nìmu vztáhneš; 14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštìj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 15 Tedy jistì pozdvihneš tváøi své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 16 Nebo se na tìžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 17 K tomu nad poledne jasný nastaneꜜ èas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 18 Budeš i mysli doufanlivé, maje nadìji; stánek roztáhneš, i bezpeènì spáti budeš. 19 A tak v pokoji budeš, aniž tì kdo pøedìsí, a mnozí tváøi tvé koøiti se budou. 20 Oèi pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto nadìje jejich bude jako dchnutí èlovìka.