13
Aj, všecko to vidìlo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumìlo tomu. Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. Jistì žeꜜ já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou pøi jednati budu. Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaøi marní všickni vy. Ó kdybyste aspoò mlèeli, a bylo by vám to za moudrost. Slyštež medle odpory mé, a dùvodù rtù mých pozorujte. Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za nìho mluviti máte lest? Zdaliž osobu jeho pøijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? Zdaž vám to k dobrému bude, když na prùbu vezme vás, že jakož èlovìk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdì žeꜜ vám pøísnì domlouvati bude, budete-li povrchnì osoby jeho šetøiti. 11 Což ani dùstojnost jeho vás nepøedìšuje, ani strach jeho nepøikvaèuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechaꜜ já mluvím, pøiï na mne cokoli. 14 Proèež bych trhati mìl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v nìho nedoufal? A však cesty své pøed oblíèej jeho pøedložím. 16 Onꜜ sám jest spasení mé; nebo pøed oblíèej jeho pokrytec nepøijde. 17 Poslouchejte pilnì øeèi mé, a zprávu mou pusꜜte v uši své. 18 Aj, jižꜜ zaèínám pøe své vésti, vím, že zùstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umøíti musil? 20 Toliko té dvoji vìci, ó Bože, neèiò mi, a tehdy pøed tváøí tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrùza tvá nechꜜ mne nedìsí. 22 Zatím povolej mne, a buduꜜ odpovídati; aneb nechaꜜ já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a høíchù? Pøestoupení mé a høích mùj ukaž mi. 24 Proè tváø svou skrýváš, a pokládáš mne sobì za nepøítele? 25 Zdaliž list vìtrem se zmítající potøíti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mnì hoøkosti, a dáváš mi v dìdictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetøíš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto èlovìk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.