1 Tedy odpovìdìv Job, øekl: 2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne øeèmi svými? 3 Již na desetkrát zhanìli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mnì. 4 Ale nechꜜ jest tak, že jsem zbloudil, pøi mnì zùstane blud mùj. 5 Jestliže se pak vždy proti mnì siliti chcete, a obviòujíc mne, za pomoc sobì bráti proti mnì potupu mou: 6 Tedy vìzte, že Bùh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne. 7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; køièím-li, není rozsouzení. 8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastøel. 9 Slávu mou se mne strhl, a sòal korunu s hlavy mé. 10 Zpodvracel mne všudy vùkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom nadìji mou. 11 Nadto zažžel proti mnì prchlivost svou, a pøiètl mne mezi nepøátely své. 12 Proèež pøitáhše houfové jeho, uèinili sobì ke mnì cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého. 13 Bratøí mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. 14 Opustili mne pøíbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne. 15 Podruhové domu mého a dìvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem pøed oèima jejich. 16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pìknì prosím. 17 Dýchání mého štítí se manželka má, aèkoli pokornì jí prosím, pro dítky života mého. 18 Nadto i ti nejšpatnìjší pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi. 19 V ošklivost mne sobì vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mnì. 20 K kùži mé jako k masu mému pøilnuly kosti mé, kùže pøi zubích mých toliko v cele zùstala. 21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy pøátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla. 22 Proè mi se protivíte tak jako Bùh silný, a masem mým nemùžte se nasytiti? 23 Ó kdyby nyní sepsány byly øeèi mé, ó kdyby v knihu vepsány byly, 24 Anobrž rafijí železnou a olovem na vìènost na skále aby vyryty byly. 25 Aèkoli já vím, že vykupitel mùj živ jest, a že v den nejposlednìjší nad prachem se postaví. 26 A aè by kùži mou i tìlo èervi zvrtali, však vždy v tìle svém uzøím Boha. 27 Kteréhož já uzøím sobì, a oèi mé spatøí jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitønosti mé. 28 Ješto byste øíci mìli: I proèež ho trápíme? ponìvadž základ dobré pøe pøi mnì se nalézá. 29 Bojte se meèe, nebo pomsta za nepravosti jest meè, a vìzte, žeꜜ bude soud.