23
Tedy odpovìdìl Job a øekl: Což vždy pøedce naøíkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má tìžší jest nežli lkání mé? Ó bych vìdìl, kde ho najíti, šel bych až k trùnu jeho. Poøádnì bych pøed ním vedl pøi, a ústa svá naplnil bych dùvody. Zvìdìl bych, jakými slovy by mnì odpovìdìl, a porozumìl bych, co by mi øekl. Zdaliž by podlé veliké síly své rozepøi vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu. Tuꜜ by upøímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého. Ale aj, pùjdu-li upøímo dále, tam ho není; pakli nazpìt, nepostihnu ho. By i èím zamìstknán byl na levo, pøedce ho nespatøím; zastøe-li se na pravo, ovšem ho neuzøím. 10 Nebo on zná cestu, kteráž jest pøi mnì; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži. 11 Šlepìjí zajisté jeho pøídržela se noha má, cesty jeho šetøil jsem, abych se s ní neuchyloval. 12 Aniž od pøikázaní rtù jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem mìl øeèi úst jeho. 13 On pak jestliže pøi èem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho èehož jen žádá, toho hned dovodí. 14 A vykoná uložení své o mnì; nebo takových pøíkladù mnoho jest pøi nìm. 15 Proèež pøed tváøí jeho dìsím se; když to rozvažuji, lekám se ho. 16 Bùh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí pøedìsil mne, 17 Tak že sotva jsem nezahynul v tìch temnostech; nebo pøed tváøí mou nezakryl mrákoty.