1 Potom dále Job vedl øeè svou a øekl: 2 Živꜜ jest Bùh silný, kterýž zavrhl pøi mou, a Všemohoucí, kterýž hoøkostí naplnil duši mou, 3 Že nikoli, dokudž duše má ve mnì bude a duch Boží v chøípích mých, 4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk mùj vynášeti lsti. 5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvìdèil; dokudž dýchati budu, neodložím upøímosti své od sebe. 6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíꜜ mne srdce mé nikdy. 7 Bude jako bezbožník nepøítel mùj, a povstávající proti mnì jako nešlechetník. 8 Nebo jaká jest nadìje pokrytce, by pak lakomìl, když Bùh vytrhne duši jeho? 9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bùh silný, když na nìj pøijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého èasu? 11 Ale já uèím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, proèež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl èlovìk bezbožný u Boha silného, a to dìdictví ukrutníci od Všemohoucího pøijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meè, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozùstalí po nìm v smrti pohøbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu støíbra, a jako bláta najedná-li šatù: 17 Co najedná, to spravedlivý obleèe, a støíbro nevinný rozdìlí. 18 Vystaví-li jako Arktura dùm svùj, bude však jako bouda, kterouž udìlal strážný. 19 Bohatý když umøe, nebude pochován; pohledí nìkdo, anꜜ ho není. 20 Postihnou jej hrùzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichøicí uchvátí jej z místa jeho. 22 Takové vìci na nìj dopustí Bùh bez lítosti, aèkoli pøed rukou jeho prudce utíkati bude. 23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.