34
Ještì mluvil Elihu, a øekl: Poslouchejte, moudøí, øeèí mých, a rozumní, ušima pozorujte. Nebo ucho øeèí zkušuje, tak jako dásnì okoušejí pokrmu. Soud sobì zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. Nebo øekl Job: Spravedliv jsem, a Bùh silný zavrhl pøi mou. Své-liž bych pøe ukrývati mìl? Pøeplnìna jest bolestí rána má bez provinìní. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posmìch jako vodu? A že by všel v tovaryšství s èiniteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? Nebo øekl: Neprospívá to èlovìku líbiti se Bohu. 10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. 11 Nebo on podlé skutkù èlovìka odplací, a podlé toho, jaká jest èí cesta, pùsobí, aby to nalézal. 12 A naprosto Bùh silný neèiní nic nešlechetnì, a Všemohoucí nepøevrací soudu. 13 Kdo svìøil jemu zemi? A kdo zpoøádal všecken okršlek? 14 Kdyby se na nìj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobì vzal, 15 Umøelo by všeliké tìlo pojednou, a tak by èlovìk do prachu se navrátil. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusꜜ v uši své hlas øeèí mých. 17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti mìl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovanì spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? 18 Zdaliž sluší králi øíci: Ó nešlechetný, a šlechticùm: Ó bezbožní? 19 Mnohem ménì tomu, kterýž nepøijímá osob knížat, aniž u nìho má pøednost urozený pøed nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. 20 V okamžení umírají, tøebas o pùl noci postrèeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou. 21 Nebo oèi jeho hledí na cesty èlovìka, a všecky kroky jeho on spatøuje. 22 Neníꜜ žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli èinitelé nepravosti. 23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl. 24 Pyšné stírá bez poètu, a postavuje jiné na místa jejich. 25 Nebo zná skutky jejich; proèež na nì obrací noc, a potøíni bývají. 26 Jakožto bezbožné rozráží je na místì patrném, 27 Proto že odstoupili od nìho, a žádných cest jeho nešetøili, 28 Aby dokázal, že pøipouští k sobì køik nuzného, a volání chudých že vyslýchá. 29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tváø svou, kdo jej spatøí?) Tak celý národ, jako i každého èlovìka jednostejnì, 30 Aby nekraloval èlovìk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu. 31 Jistì žeꜜ k Bohu silnému radìji toto mluveno býti má: Ponesuꜜ, nezruším. 32 Mimo to, nevidím-li èeho, ty vyuè mne; jestliže jsem nepravost páchal, neuèiním toho víc. 33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv. 34 Muži rozumní se mnou øeknou, i každý moudrý poslouchaje mne, 35 Že Job hloupì mluví, a slova jeho nejsou rozumná. 36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým, 37 Ponìvadž k høíchu svému pøidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje øeèi své proti Bohu.