1 Ještì mluvil Elihu, a øekl: 2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem øekl: Spravedlnost má pøevyšuje Boží? 3 Nebo jsi øekl: Co mi prospìje, jaký užitek budu míti, bych i nehøešil? 4 Já odpovím tobì místnì, i tovaryšùm tvým s tebou. 5 Pohleï na nebe a viz, anobrž spatø oblaky, vyšší, než-lis ty. 6 Jestliže bys høešil, co svedeš proti nìmu? A byꜜ se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? 7 Budeš-li spravedlivý, èeho mu udìlíš? Aneb co z ruky tvé vezme? 8 Každémuꜜ èlovìku bezbožnost jeho uškodí, a synu èlovìka spravedlnost jeho prospìje. 9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu pøivodí, aby úpìli a køièeli pro ukrutnost povýšených, 10 Žádný neøíká: Kde jest Bùh stvoøitel mùj? Ješto on dává zpìv i v noci. 11 On vyuèuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudøejší nás èiní. 12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. 13 A jistì žeꜜ ošemetnosti nevyslýchá Bùh silný, a Všemohoucí nepatøí na ni. 14 Mnohem ménì, jestliže díš: Nepatøíš na to. Sám s sebou vejdi v soud pøed ním, a doufej v nìho. 15 Ale nyní ponìvadž nic není tìch vìcí, navštívil jej hnìv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. 16 A protož marnì Job otvírá ústa svá, hloupì rozmnožuje øeèi své.