42
Tedy odpovídaje Job Hospodinu, øekl: Vím, že všecko mùžeš, a že nemùže pøekaženo býti tvému myšlení. Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemòuje radu Boží tak hloupì? Protož pøiznávám se, že jsem tomu nerozumìl. Divnìjšíꜜ jsou ty vìci nad mou stižitelnost, anižꜜ jich mohu poznati. Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. Tolikoꜜ jsem slýchal o tobì, nyní pak i oko mé tì vidí. Proèež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že øekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hnìv mùj proti tobì, a proti dvìma pøátelùm tvým, proto že jste nemluvili o mnì toho, což pravého jest, tak jako služebník mùj Job. Protož nyní vezmìte sobì sedm volkù, a sedm skopcù, a jdìte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obìtovati obìt za sebe, a služebník mùj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistì oblíèej jeho pøijmu, abych neuèinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mnì, tak jako služebník mùj Job. A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, uèinili, jakž jim byl pøikázal Hospodin, a pøijal Hospodin oblíèej Jobùv. 10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za pøátely své, tak že což mìl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobnì. 11 A sšedše se k nìmu všickni pøíbuzní, a všecky pøíbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnìjší, jedli s ním chléb v domì jeho, a lítost majíce nad ním, potìšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na nìj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. 12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v poèátku jeho. Nebo mìl ètrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudù, a tisíc spøežení volù, a tisíc oslic. 13 Mìl také sedm synù a tøi dcery, 14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno tøetí Kerenhappuch. 15 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajinì; kterýmž dal otec jejich dìdictví mezi bratøími jejich. 16 Byl pak živ Job potom sto a ètyøidceti let, a vidìl syny své, a syny synù svých, až do ètvrtého pokolení. 17 I umøel Job, stár jsa a pln dnù.