17
A tento byl los Manassesùv (nebo on jest prvorozený Jozefùv): Machirovi prvorozenému Manassesovu, otci Gálad, proto že byl muž bojovný, dostal se Galád a Bázan. Dostalo se také jiným synùm Manassesovým po èeledech jejich, synùm Abiezer, a synùm Helek, a synùm Asriel, i synùm Sechem, a synùm Hefer, a synùm Semida. (Nebo ti jsou synové Manassesovi, syna Jozefova, muži po rodech svých. Ale Salfad, syn Hefer, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, nemìl synù, než dcery toliko, jejichž jsou tato jména: Mahla a Noa, Hegla, Melcha a Tersa. Kteréžto pøistoupivše pøed Eleazara knìze, a pøed Jozue, syna Nun, i pøed knížata, øekly: Hospodin pøikázal Mojžíšovi, aby nám dal dìdictví u prostøed bratøí našich. I dal jim Jozue podlé rozkázaní Hospodinova dìdictví u prostøed bratøí otce jejich.) Dostalo se provazcù Manassesovi deset, krom zemì Galád a Bázan, kteráž byla pøed Jordánem. Nebo dcery Manassesovy obdržely dìdictví mezi syny jeho, zemì pak Galád pøišla jiným synùm Manassesovým. A byla meze Manassesova od Asser, Michmetat, jenž jest pøed Sichem, a táhne se na pravou stranu k obyvatelùm Entafue. (Manassesova zajisté byla zemì Tafue, ale Tafue podlé pomezí Manassesova jest synù Efraimových.) Odkudž sstupuje pomezí ku potoku Kána, na poledne tomu potoku, a tu jsou mìsta Efraimova u prostøed mìst Manassesových; pomezí pak Manassesovo jest na pùlnoci toho potoka, a skonává se pøi moøi. 10 Na poledne jest díl Efraimùv, a na pùlnoci Manassesùv, moøe pak jest pomezí jejich; a v pokolení Asser sbíhají se na pùlnoci, v pokolení pak Izachar na východ. 11 Nebo dìdictví Manassesovo jest mezi Izacharovým a Asserovým, Betsan i mìsteèka jeho, a Jibleam a mìsteèka jeho; též obyvatelé Dor a mìsteèka jeho, a obyvatelé Endor a mìsteèka jeho; také obyvatelé Tanach a mìsteèka jeho, i obyvatelé Mageddo a mìsteèka jeho; tøi ty krajiny. 12 Ale synové Manassesovi nemohli vypléniti obyvatelù tìch mìst; protož smìleji poèal Kananejský bydliti v zemi té. 13 Když se pak zsilili synové Izraelští, uvedli sobì Kananejské pod plat, a nevyhladili jich do konce. 14 Tedy mluvili synové Jozefovi k Jozue, økouce: Proè jsi nám dal dìdictví toliko los jeden a provazec jeden, ponìvadž jsme lid mnohý; nebo až dosavad žehnal nám Hospodin. 15 I øekl jim Jozue: Ponìvadž jsi lid tak mnohý, vejdi do lesa, a vyplaò sobì tam v zemi Ferezejské a Refaimské, jestližeꜜ jest malá hora Efraim. 16 Jemuž odpovìdìli synové Jozefovi: I tak nám nepostaèí ta hora; pøes to vozy železné mají všickni Kananejští, kteøíž bydlejí v luzích tìch, i ti, kteøíž jsou v Betsan a v mìsteèkách jeho, i ti, kteøíž jsou v údolí Jezreel. 17 I øekl Jozue domu Jozefovu, Efraimovu a Manassesovu, øka: Lid mnohý a silný jsi, nebudeš míti toliko dílu jednoho, 18 Ale horu budeš míti. Jestližeꜜ pøekáží les, tedy vysekáš jej, a obdržíš konèiny její; nebo vyhladíš Kananejského, aèkoli má vozy železné a jest silný.