1 Toho èasu povolav Jozue Rubenitských, Gáditských a polovice pokolení Manassesova, 2 Øekl jim: Vy jste ostøíhali všeho, což pøikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinùv, a poslouchali jste hlasu mého ve všem, což jsem pøikázal vám. 3 Neopustili jste bratøí svých již za dlouhý èas až do dne tohoto, ale bedlivì jste ostøíhali pøikázaní Hospodina Boha vašeho. 4 Nyní pak již odpoèinutí dal Hospodin Bùh váš bratøím vašim, jakož mluvil jim; již tedy navraꜜte se a beøte se do stanù svých, do zemì vládaøství svého, kteréž vám dal Mojžíš, služebník Hospodinùv, pøed Jordánem. 5 Toliko hleïte pilnì zachovávati a plniti pøikázaní a zákon, kterýž pøikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinùv, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce pøikázaní jeho, pøídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou. 6 A požehnav jim Jozue, propustil je; i odešli do stanù svých. 7 (Polovici pak pokolení Manassesova dal byl Mojžíš dìdictví v Bázan, a druhé polovici jeho dal Jozue s bratøími jejich za Jordánem k západu.) A když je propouštìl Jozue do stanù jejich, požehnal jim, 8 A mluvil k nim, øka: S bohatstvím velikým navracujete se do stanù svých a s dobytky velmi mnohými, s støíbrem a zlatem, s mìdí a železem a rouchem velmi mnohým; rozdìltež se loupeží nepøátel svých s bratøími svými. 9 Tedy navracujíce se, odešli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova od synù Izraelských z Sílo, jenž jest v zemi Kananejské, aby šli do zemì Galád, do zemì vládaøství svého, v kteréž dìdictví obdrželi, vedlé øeèi Hospodinovy skrze Mojžíše. 10 A pøišedše ku pomezí pøi Jordánu, kteréž jest v zemi Kananejské, i vzdìlali tu synové Rubenovi, a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltáø nad Jordánem, oltáø veliký ku podivení. 11 Uslyšeli pak synové Izraelští, že praveno bylo: Aj, vystavìli synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltáø naproti zemi Kananejské, pøi pomezi u Jordánu, kdež pøešli synové Izraelští. 12 Uslyševše, pravím, synové Izraelští, sešlo se všecko množství jejich do Sílo, aby táhli proti nim k boji. 13 I poslali synové Izraelští k synùm Rubenovým a k synùm Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do zemì Galád Fínesa, syna Eleazara knìze, 14 A deset knížat s ním, po jednom knížeti z každého domu otcovského, ze všech pokolení Izraelských. (Každý pak z nich byl pøední v domì otcù svých v tisících Izraele.) 15 Ti pøišli k synùm Rubenovým a k synùm Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do zemì Galád, a mluvili s nimi, økouce: 16 Toto praví všecko shromáždìní Hospodinovo: Jaké jest to pøestoupení, jímž jste pøestoupili proti Bohu Izraelskému, odvrátivše se dnes, abyste nešli za Hospodinem, vzdìlavše sobì oltáø, abyste se protivili dnes Hospodinu? 17 Ještì-liž se nám malá zdá nepravost modly Fegor, od níž nejsme oèištìni až do dnes, proèež byla rána v shromáždìní Hospodinovu, 18 Že vy pøes to odvracujete se dnes, abyste nešli za Hospodinem? I stane se, ponìvadž vy dnes odporujete Hospodinu, že on zítra na všecko shromáždìní Izraelské rozhìvá se. 19 Jestližeꜜ jest neèistá zemì vládaøství vašeho, pøejdìte do zemì vládaøství Hospodinova, v níž pøebývá stánek Hospodinùv, a dìdictví vezmìte mezi námi; toliko proti Hospodinu se nepostavujte, a nebuïte odporní nám, stavìjíce sobì oltáø mimo oltáø Hospodina Boha našeho. 20 Zdali Achan syn Záre nedopustil se pøestoupení pøi vìci proklaté? A pøišlo rozhnìvání na všecko shromáždìní Izraelské, a on sám jeden zhøešiv, nezahynul pro svou nepravost sám. 21 I odpovìdìli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova, a mluvili s knížaty tisícù Izraelských: 22 Silný Bùh Hospodin, silný Bùh Hospodin, onꜜ ví, ano sám Izrael pozná, žeꜜ jsme ne z zpoury a všeteènosti proti Hospodinu to uèinili, jináè nezachovávejž nás ani dne tohoto. 23 Jistì žeꜜ jsme nestavìli sobì oltáøe k tomu, abychom se odvrátiti mìli a nejíti za Hospodinem, ani k obìtování na nìm zápalù a obìtí suchých, a k obìtování na nìm obìtí pokojných, sic jináè Hospodin sám aꜜ to vyhledává. 24 Anobrž radìji obávajíce se té vìci, uèinili jsme to, myslíce: Potom mluviti budou synové vaši synùm našim, økouce: Co vám do Hospodina Boha Izraelského? 25 Ponìvadž meze položil Hospodin mezi námi a vámi, ó synové Rubenovi a synové Gádovi, Jordán tento, nemáte vy dílu v Hospodinu. I odvrátí synové vaši syny naše od báznì Hospodinovy. 26 Protož jsme øekli: Pøièiòme se a vzdìlejme oltáø, ne pro zápaly a obìti, 27 Ale aby byl svìdkem mezi námi a vámi, a mezi potomky našimi po nás, k vykonávání služby Hospodinu pøed ním zápaly našimi, a obìtmi našimi a pokojnými obìtmi našimi, a aby neøekli potom synové vaši synùm našim: Nemáte dílu v Hospodinu. 28 Protož jsme øekli: Jestliže by potom mluvili nám neb potomkùm našim, tedy odpovíme: Vizte podobenství oltáøe Hospodinova, kterýž uèinili otcové naši, ne pro zápaly ani obìti, ale aby byl na svìdectví mezi námi a vámi. 29 Odstup to od nás, abychom odporovati mìli Hospodinu, a odvraceti se dnes a nejíti za Hospodinem, stavìjíce oltáø k zápalùm, k obìtem suchým a jiným obìtem, mimo oltáø Hospodina Boha našeho, kterýž jest pøed stánkem jeho. 30 Uslyšev pak Fínes knìz a knížata shromáždìní a pøední z tisícù Izraelských, kteøíž s ním byli, slova, kteráž mluvili synové Rubenovi a synové Gádovi a synové Manassesovi, líbilo se jim. 31 I øekl Fínes, syn Eleazara knìze, synùm Rubenovým a synùm Gádovým, i synùm Manassesovým: Nyní jsme poznali, že u prostøed nás jest Hospodin, a že jste se nedopustili proti Hospodinu pøestoupení toho, a tak vysvobodili jste syny Izraelské z ruky Hospodinovy. 32 Tedy navrátil se Fínes, syn Eleazara knìze, i ta knížata od synù Rubenových a od synù Gádových z zemì Galád do zemì Kananejské k synùm Izraelským a oznámili jim tu vìc. 33 I líbilo se to synùm Izraelským, a dobroøeèili Boha synové Izraelští, a již více nemluvili o to, aby táhli proti nim k boji a zkazili zemi, v kteréž synové Rubenovi a synové Gádovi bydlili. 34 Nazvali pak synové Rubenovi a synové Gádovi oltáø ten Ed, økouce: Nebo svìdkem bude mezi námi, že Hospodin jest Bùh.