5
Stalo se pak, když se zástup na nìj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského. I uzøel dvì lodí, any stojí u jezera, rybáøi pak sstoupivše z nich, vypírali síti. I vstoupiv na jednu z tìch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od zemì odvezl malièko. A posadiv se, uèil z lodí zástupy. A když pøestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestøete síti své k lovení ryb. I odpovìdìv Šimon, øekl jemu: Mistøe, pøes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít. A když to uèinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich. I ponukli tovaryšù, kteøíž byli na druhé lodí, aby pøišli a pomohli jim. I pøišli a naplnili obì lodí, takže se témìø pohøižovaly. To uzøev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, øka: Odejdi ode mne, Pane, neboꜜ jsem èlovìk høíšný. Hrùza zajisté byla jej obklíèila, i všecky, kteøíž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli, 10 A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteøíž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto èasu lidi živé budeš loviti. 11 A pøivezše k bøehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním. 12 I stalo se, když byl v jednom mìstì, a aj, byl tam muž plný malomocenství. A uzøev Ježíše, padl na tváø, a prosil ho, øka: Pane, kdybys chtìl, mùžeš mne oèistiti. 13 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, øka: Chci, buï èist. A hned odešlo od nìho malomocenství. 14 I pøikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale øekl mu: Odejda, ukaž se knìzi, a obìtuj za oèištìní své, jakož pøikázal Mojžíš, na svìdectví jim. 15 Tedy rozhlašovala se více øeè o nìm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od nìho v svých nemocech. 16 On pak odcházel na pouštì, a modlil se. 17 I stalo se v jeden den, že on sedìl uèe, a sedìli také tu i farizeové a Zákona uèitelé, kteøíž se byli sešli z každého mìsteèka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Pánì pøítomná byla k uzdravování jich. 18 A aj, muži nesli na loži èlovìka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti pøed nìj. 19 A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dùm, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostøed pøed Ježíše. 20 Kterýžto vidìv víru jejich, øekl mu: Èlovìèe, odpuštìniꜜ jsou tobì høíchové tvoji. 21 Tedy poèali pøemyšlovati zákoníci a farizeové, økouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo mùže odpustiti høíchy, jediné sám Bùh? 22 Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, øekl k nim: Co tak utrhavì pøemyšlujete v srdcích vašich? 23 Co jest snáze øíci: Odpouštìjí se tobì høíchové tvoji, èili øíci: Vstaò a choï? 24 Ale abyste vìdìli, že Syn èlovìka má moc na zemi odpouštìti høíchy, (øekl dnou zlámanému:) Tobìꜜ pravím: Vstaò, a vezma lože své, jdi do domu svého. 25 A on hned vstav pøed nimi, vzal lože, na nìmž ležel, i odšel do domu svého, velebì Boha. 26 I užasli se všickni, i velebili Boha, a naplnìni jsou bázní, økouce: Že jsme vidìli dnes divné vìci. 27 A potom vyšel Ježíš a uzøel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I øekl jemu: Pojï za mnou. 28 A on opustiv všecko, vstav, šel za ním. 29 I uèinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánù i jiných, kteøíž s ním stolili. 30 Tedy reptali zákoníci a farizeové, økouce uèedlníkùm jeho: Proè s publikány a høíšníky jíte a pijete? 31 I odpovìdìv Ježíš, øekl k nim: Nepotøebujíꜜ zdraví lékaøe, ale nemocní. 32 Nepøišelꜜ jsem volati spravedlivých, ale høíšných ku pokání. 33 A oni øekli jemu: Proè uèedlníci Janovi postí se èasto a modlí se, též podobnì i farizejští, tvoji pak jedí a pijí? 34 On pak øekl k nim: Zdali mùžete synùm ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? 35 Ale pøijdouꜜ dnové, a když odjat bude od nich ženich, tehdážꜜ se budou postiti v tìch dnech. 36 Pravil pak i podobenství k nim: Že žádný záplaty roucha nového nepøišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepøísluší záplata z nového. 37 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpuèí nádoby, a samo vyteèe, a nádoby se pokazí. 38 Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno. 39 A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díꜜ: Staré lepší jest.