7
A když vykonal všecka slova svá pøi pøítomnosti lidu, všel do Kafarnaum. Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se pøibližoval, kteréhož on sobì mnoho vážil. I uslyšav o Ježíšovi, poslal k nìmu starší z Židù, prose ho, aby pøišel a uzdravil služebníka jeho. A oni pøišedše k Ježíšovi, prosili ho snažnì, økouce: Hoden jest, abys jemu to uèinil. Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavìl. Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k nìmu setník pøátely, øka jemu: Pane, nepøidávej sobì práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod støechu mou. A protožꜜ jsem i sebe samého za nehodného položil, abych pøišel k tobì.) Ale rci slovem, a budeꜜ uzdraven služebník mùj. Nebo i já jsem èlovìk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéøe, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Pøijï, a pøijde, a služebníku svému: Uèiò toto, a uèiní. Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, øekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry. 10 Vrátivše se pak do domu ti, kteøíž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého. 11 I stalo se potom, šel Ježíš do mìsta, kteréž slove Naim, a šli s ním uèedlníci jeho mnozí a zástup veliký. 12 A když se pøiblížil k bránì mìsta, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup mìsta mnohý s ní. 13 Kteroužto uzøev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, øekl jí: Neplaèiž. 14 A pøistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteøíž nesli, zastavili se.) I øekl: Mládenèe, tobìꜜ pravím, vstaò. 15 I pozdvih se mrtvý, sedl, a poèal mluviti. I dal jej mateøi jeho. 16 Tedy podjala všecky bázeò, i velebili Boha, økouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bùh navštívil lid svùj. 17 I vyšla øeè ta o nìm po všem Judstvu i po vší okolní krajinì. 18 I zvìstovali Janovi uèedlníci jeho o všech tìchto vìcech. A zavolav kterýchs dvou z uèedlníkù svých Jan, 19 Poslal k Ježíšovi, øka: Ty-li jsi ten, kterýž pøijíti má, èili jiného èekati máme? 20 Pøišedše pak k nìmu muži ti, øekli: Jan Køtitel poslal nás k tobì, øka: Ty-li jsi ten, kterýž pøijíti má, èili jiného èekati máme? 21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhù, od nemocí a duchù zlých, a slepým mnohým zrak dal. 22 Odpovìdìv pak Ježíš, øekl jim: Jdouce, povìzte Janovi, co jste vidìli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní oèištìní pøijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvìstuje evangelium. 23 A blahoslavený jest, kdož by se na mnì nezhoršil. 24 A když odešli poslové Janovi, poèal praviti k zástupùm o Janovi: Co jste vyšli na poušꜜ spatøovati? Tøtinu-li, kteráž se vìtrem klátí? 25 Anebo naè jste hledìti vyšli? Na èlovìka-li mìkkým rouchem odìného? Aj, kteøíž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou. 26 Aneb co jste vyšli vidìti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka. 27 Tentoꜜ jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám andìla svého pøed tváøí tvou, jenž pøipraví cestu tvou pøed tebou. 28 Nebo pravím vám, vìtšího proroka mezi syny ženskými nad Jana Køtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, vìtšíꜜ jest nežli on. 29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokøtìni køtem Janovým. 30 Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobì, nebyvše pokøtìni od nìho. 31 I øekl Pán: Komu tedy pøirovnám lidi pokolení tohoto a èemu podobni jsou? 32 Podobni jsou dìtem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, øíkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostnì jsme naøíkali vám, a neplakali jste. 33 Nebo pøišel Jan Køtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ïábelství má. 34 Pøišel Syn èlovìka, jeda a pije, a pravíte: Aj, èlovìk žráè a pijan vína, pøítel publikánù a høíšníkù. 35 Ale ospravedlnìna jest moudrost ode všech synù svých. 36 Prosil ho pak jeden z farizeù, aby jedl s ním. Proèež všed do domu toho farizea, posadil se za stùl. 37 A aj, žena jedna v mìstì, kteráž byla høíšnice, zvìdìvši, že by sedìl za stolem v domì farizea, pøinesla nádobu alabastrovou masti. 38 A stojeci zzadu u noh jeho, s pláèem poèala slzami smáèeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala. 39 Uzøev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, øekl sám v sobì: Byꜜ tento byl prorok, vìdìlꜜ by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo høíšnice jest. 40 I odpovìdìv Ježíš, dí k nìmu: Šimone, mámꜜ nìco povìdíti. A on øekl: Mistøe, povìz. 41 I øekl Ježíš: Dva dlužníky mìl jeden vìøitel. Jeden dlužen byl pìt set penìz, a druhý padesát. 42 A když nemìli, odkud by zaplatili, odpustil obìma. Povìziž tedy, který z nich více jej bude milovati? 43 I odpovìdìv Šimon, øekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on øekl jemu: Právì jsi rozsoudil. 44 A obrátiv se k ženì, øekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáèela nohy mé, a vlasy hlavy své vytøela. 45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepøestala líbati noh mých. 46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé. 47 Protož pravím tobì: Odpuštìniꜜ jsou jí høíchové mnozí, neboꜜ jest milovala mnoho. Komuꜜ se pak málo odpouští, málo miluje. 48 I øekl k ní: Odpuštìniꜜ jsou tobì høíchové. 49 Tedy poèali, kteøíž tu spolu sedìli za stolem, øíci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i høíchy odpouští? 50 I øekl k ženì: Víra tvá tebe k spasení pøivedla. Jdiž u pokoji.