13
Byli pak tu pøítomní èasu toho nìkteøí, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obìtmi jejich. I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli vìtší høíšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové vìci trpìli? Nikoli, pravímꜜ vám. Ale nebudete-li pokání èiniti, všickni též zahynete. Anebo onìch osmnácte, na kteréžto upadla vìže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi pøebývající v Jeruzalémì? Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání èiniti, všickni též zahynete. Povìdìl pak toto podobenství: Èlovìk jeden mìl strom fíkový štípený na vinici své. I pøišel, hledaje ovoce na nìm, ale nenalezl. I øekl k vinaøi: Aj, po tøi léta již pøicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proè i tu zemi darmo kazí? On pak odpovìdìv, øekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažꜜ jej okopám a ohnojím, Zdali by nesl ovoce. Pakliꜜ neponese, potom vytneš jej. 10 Uèil pak v jedné škole jejich v den sváteèní. 11 A aj, byla tu žena, kteráž mìla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíèena, a nijakž se nemohla zprostiti. 12 A uzøev ji Ježíš, zavolal jí k sobì, a øekl jí: Ženo, zproštìna jsi od nemoci své. 13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha. 14 Tedy kníže školní odpovìdìv, hnìvaje se proto, že v den sváteèní uzdravoval Ježíš, øekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dìlati; protož v tìch dnech pøicházejíce, buïte uzdravováni, a ne v den sobotní. 15 I odpovìdìv jemu Pán, øekl: Pokrytèe, zdali jeden každý z vás v den sváteèní neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti? 16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což nemìla býti rozvázána od svazku v den sváteèní? 17 A když on to povìdìl, zastydìli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech tìch slavných skutkù, kteøíž se dáli od nìho. 18 I øekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k èemu je pøirovnám? 19 Podobno jest zrnu horèiènému, kteréžto vzav èlovìk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a uèinìno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobì dìlali na ratolestech jeho. 20 A opìt øekl: K èemu pøipodobním království Boží? 21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadìlala ve tøech mìøicích mouky, až zkysalo všecko. 22 I chodil po mìstech a mìsteèkách uèe, bera se do Jeruzaléma. 23 I øekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo tìch, kteøíž spaseni býti mají? On pak øekl k nim: 24 Snažujte se vcházeti tìsnou branou; neboꜜ (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci, 25 Totiž když vejde hospodáø, a zavøe dveøe, a poènete vnì státi a tlouci na dveøe, økouce: Pane, Pane, otevøi nám, a on odpovídaje, díꜜ vám: Neznám vás, odkud jste: 26 Tedy poènete øíci: Jídali jsme a píjeli pøed tebou, a na ulicech našich jsi uèil. 27 I dí: Pravím vám, žeꜜ vás neznám, odkud jste. Odejdìtež ode mne všickni èinitelé nepravosti. 28 Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù, když uzøíte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven. 29 I pøijdouꜜ mnozí od východu, a od západu, a od pùlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím. 30 A aj, jsouꜜ poslední, kteøíž budou první, a jsou první, kteøíž budou poslední. 31 A v ten den pøistoupili nìkteøí z farizeù, økouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tì zamordovati. 32 I øekl jim: Jdouce, povìzte lišce té: Aj, vymítám ïábly, a uzdravuji dnes a zítra, a tøetího dne dokonám. 33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtøí choditi; neboꜜ jest nelze proroku zahynouti jinde kromì Jeruzaléma. 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteøíž k tobì bývají posláni, kolikrát jsem chtìl shromážditi syny tvé, jako slepice kuøátka svá pod køídla? A nechtìli jste. 35 Aj, opuštìn bude dùm váš a zanechán vám pustý. Ale jistì pravím vám, že nikoli mne neuzøíte, ažꜜ pøijde èas, když díte: Požehnaný, jenž se béøe ve jménu Pánì.