1 První pak den po sobotì, velmi ráno vyšedše, pøišly k hrobu, nesouce vonné vìci, kteréž byly pøipravily, a nìkteré jiné byly spolu s nimi. 2 I nalezly kámen odvalený od hrobu. 3 A všedše tam, nenalezly tìla Pána Ježíše. 4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím. 5 Když se pak ony bály, a sklonily tváøi své k zemi, øekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými? 6 Neníꜜ ho tuto, ale vstalꜜ jest. Rozpomeòte se, kterak mluvil vám, když ještì v Galilei byl, 7 Øka: Že Syn èlovìka musí vydán býti v ruce høíšných lidí, a ukøižován býti, a tøetí den z mrtvých vstáti. 8 I rozpomenuly se na slova jeho. 9 A navrátivše se od hrobu, zvìstovaly to všecko tìm jedenácti uèedlníkùm i jiným všechnìm. 10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné nìkteré s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolùm. 11 Ale oni mìli za bláznovství slova jejich, a nevìøili jim. 12 Tedy Petr vstav, bìžel k hrobu, a pohledìv do nìho, uzøel prostìradla, ana sama leží. I odšel, divì se sám v sobì, co se to stalo. 13 A aj, dva z nich šli toho dne do mìsteèka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honù šedesáte, jemuž jméno Emaus. 14 A rozmlouvali vespolek o tìch všech vìcech, kteréž se byly staly. 15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, pøiblíživ se k nim, šel s nimi. 16 Ale oèi jejich držány byly, aby ho nepoznali. 17 I øekl k nim: Které jsou to vìci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proè jste smutní? 18 A odpovìdìv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, øekl jemu: Ty sám jeden jsi z pøíchozích do Jeruzaléma, ještos nezvìdìl, co se stalo v nìm tìchto dnù? 19 Kterýmžto on øekl: I co? Oni pak øekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, pøed Bohem i pøede vším lidem, 20 A kterak jej vydali pøední knìží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukøižovali jej. 21 My pak jsme se nadáli, že by on mìl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu tøetí den jest dnes, jakž se to stalo. 22 Ale i ženy nìkteré z našich zdìsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, 23 A nenalezše tìla jeho, pøišly, pravíce, že jsou také vidìní andìlské vidìly, kteøížto praví, že by živ byl. 24 I chodili nìkteøí z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho nevidìli. 25 Tedy on øekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k vìøení všemu tomu, což mluvili Proroci. 26 Zdaliž nemusil tìch vìcí trpìti Kristus a tak vjíti v slávu svou? 27 A poèav od Mojžíše a všech Prorokù, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o nìm byla. 28 A vtom pøiblížili se k mìsteèku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtìl dále jíti. 29 Ale oni pøinutili ho, økouce: Zùstaò s námi, nebo se již pøipozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zùstal. 30 I stalo se, když sedìl s nimi za stolem, vzav chléb, dobroøeèil, a lámaje, podával jim. 31 I otevøíny jsou oèi jejich, a poznali ho. On pak zmizel od oèí jejich. 32 I øekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehoøelo, když mluvil nám na cestì a otvíral nám písma? 33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromáždìných jedenácte, a ty, kteøíž s nimi byli, 34 Ani praví: Že vstal Pán právì, a ukázal se Šimonovi. 35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestì, a kterak ho poznali v lámání chleba. 36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostøed nich, a øekl jim: Pokoj vám. 37 Oni pak zhrozivše se a pøestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha vidìli. 38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše? 39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeꜜ v pravdì já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboꜜ duch tìla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. 40 A povìdìv to, ukázal jim ruce i nohy. 41 Když pak oni ještì nevìøili pro radost, ale divili se, øekl jim: Máte-li tu nìco, ješto by se pojedlo? 42 A oni podali jemu kusu ryby peèené a plástu strdi. 43 A vzav to, pojedl pøed nimi, 44 A øekl jim: Tatoꜜ jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještì byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákonì Mojžíšovì a v Prorocích i v Žalmích o mnì. 45 Tedy otevøel jim mysl, aby rozumìli Písmùm. 46 A øekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpìti, a tøetího dne z mrtvých vstáti, 47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštìní høíchù mezi všemi národy, poèna od Jeruzaléma. 48 Vy jste pak svìdkové toho. 49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak èekejte v mìstì Jeruzalémì, dokudž nebudete obleèeni mocí s výsosti. 50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. 51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. 52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. 53 A byli vždycky v chrámì, chválíce a dobroøeèíce Boha. Amen.