16
I pøistoupili k nìmu farizeové a saduceové, a pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal. On pak odpovídaje, øekl jim: Když bývá veèer, øíkáte: Jasno bude, nebo se èervená nebe. A ráno: Dnes bude neèas, nebo se èervená zasmušilé nebe. Pokrytci, zpùsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak èasù nemùžete souditi? Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení Jonáše proroka. A opustiv je, odšel. A pøeplavivše se uèedlníci jeho pøes moøe, zapomenuli vzíti chleba. Ježíš pak øekl jim: Hleïte a varujte se kvasu farizejského a saducejského. Oni pak rozjímali mezi sebou, økouce: Nevzali jsme chleba. A znaje to Ježíš, øekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebù nevzali? Ještì-liž nerozumíte, ani pamatujete na pìt chlebù, jimiž nasyceno bylo pìt tisícù lidu, a kolik jste košù drobtù sebrali? 10 Ani na sedm chlebù, jimiž nasyceno bylo ètyøi tísíce lidí, a kolik jste košù drobtù sebrali? 11 I kterakž pak nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravì: Varujte se od kvasu farizejského a saducejského? 12 Tedy srozumìli, že neøekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od uèení farizeù a saduceù. 13 Pøišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se uèedlníkù svých, øka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna èlovìka? 14 A oni øekli: Nìkteøí Janem Køtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z prorokù. 15 I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? 16 I odpovìdìv Šimon Petr, øekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého. 17 A odpovídaje Ježíš, øekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášùv; nebo tìlo a krev nezjevilo tobì toho, ale Otec mùj, kterýž jest v nebesích. 18 I jáꜜ pravím tobì, že jsi ty Petr, a na téꜜ skále vzdìlám církev svou, a brány pekelné nepøemohou jí. 19 A tobì dám klíèe království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeꜜ svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeꜜ rozvázáno i na nebi. 20 Tedy pøikázal uèedlníkùm svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus. 21 A od té chvíle poèal Ježíš oznamovati uèedlníkùm svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpìti od starších a pøedních knìží a od zákonníkù, a zabit býti, a tøetího dne z mrtvých vstáti. 22 I odved ho Petr na stranu, poèal mu pøimlouvati, øka: Odstup to od tebe, Pane, nestaneꜜ se tobì toho. 23 Kterýžto obrátiv se, øekl Petrovi: Jdiž za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš tìch vìcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské. 24 Tedy øekl Ježíš uèedlníkùm svým: Chce-li kdo za mnou pøijíti, zapøiž sebe sám, a vezmi køíž svùj, a následujž mne. 25 Nebo kdož by chtìl duši svou zachovati, ztratíꜜ ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneꜜ ji. 26 Nebo co jest platno èlovìku, by pak všecken svìt získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá èlovìk odmìnu za duši svou? 27 Syn zajisté èlovìka pøijde v slávì Otce svého s andìly svými, a tehdážꜜ odplatí jednomu každému podle skutkù jeho. 28 Amen pravím vám: Jsou nìkteøí z stojících tuto, kteøíž neokusí smrti, až i uzøí Syna èlovìka, pøicházejícího v království svém.