17
A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí, A promìnil se pøed nimi. I zastkvìla se tváø jeho jako slunce, a roucho jeho uèinìno bílé jako svìtlo. A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním. A odpovìdìv Petr, øekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, udìlejme tuto tøi stánky, tobì jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Když pak on ještì mluvil, aj, oblak svìtlý zastínil je. A aj, zavznìl hlas z oblaku økoucí: Toto jest ten mùj milý Syn, v nìmž mi se dobøe zalíbilo, toho poslouchejte. To uslyšavše uèedlníci, padli na tváøi své a báli se velmi. A pøistoupiv Ježíš, dotekl se jich, øka jim: Vstaòte, nebojte se. A pozdvihše oèí svých, žádného nevidìli, než samého Ježíše. Když pak sstupovali s hory, pøikázal jim Ježíš, øka: Žádnému nepravte tohoto vidìní, dokudž by Syn èlovìka nevstal z mrtvých. 10 I otázali se ho uèedlníci jeho, økouce: Což to pak zákoníci praví, že má Eliáš prve pøijíti? 11 A Ježíš odpovídaje, øekl jim: Eliáš zajisté pøijde prve a napraví všecky vìci. 12 Ale pravím vám, že Eliáš již pøišel, avšak nepoznali ho, ale uèinili mu, což chtìli. Takꜜ i Syn èlovìka trpìti bude od nich. 13 Tedy srozumìli uèedlníci, že jim to praví o Janovi Køtiteli. 14 A když pøišli k zástupu, pøistoupil k nìmu èlovìk jeden, a poklekl pøed ním na kolena, 15 A øekl: Pane, smiluj se nad synem mým, nebo námìsièník jest, a bídnì se trápí. Èasto zajisté padá do ohnì a èastokrát do vody. 16 I pøivedl jsem ho uèedlníkùm tvým, ale nemohli ho uzdraviti. 17 Odpovídaje pak Ježíš, øekl: Ó národe nevìrný a pøevrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás trpìti budu? Pøiveïte jej sem ke mnì. 18 I pohrozil jemu Ježíš. I vyšlo od nìho ïábelství a uzdraven jest mládenec v tu hodinu. 19 Tedy pøistoupivše uèedlníci k Ježíšovi soukromí, øekli jemu: Proè jsme my ho nemohli vyvrci? 20 Øekl jim Ježíš: Pro nevìru vaši. Amen zajisté pravím vám: Budete-li míti víru, jako jest zrno horèièné, díte hoøe této: Jdi odsud tam, a pùjde, a nebudeꜜ vám nic nemožného. 21 Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a pùst. 22 A když byli v Galileji, øekl jim Ježíš: Syn èlovìka bude zrazen v ruce lidí bezbožných. 23 A zabijíꜜ jej, a tøetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramnì. 24 A když pøišli do Kafarnaum, pøistoupili, kteøíž plat vybírali, ku Petrovi a øekli: Což mistr váš nedává platu? 25 A on øekl: Dává. A když všel do domu, pøedšel jej Ježíš øeèí, øka: Co se tobì zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daò anebo plat, od synù-li svých, èili od cizích? 26 Odpovìdìl jemu Petr: Od cizích. I dí mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodní? 27 Ale abychom jich nepohoršili, jda k moøi, vrz udici, a tu rybu, kteráž nejprve uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe.