2
Bìda tìm, kteøíž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitì ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich. Požádají polí, i vydírají, takž i domù, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dìdictvím jeho. Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti èeledi té vìc zlou, odkudž nevyòmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslnì; nebo èas zlý bude. V ten den užívati budou o vás pøísloví, a naøíkati budou naøíkáním žalostným, økouce: Do cela zpuštìni jsme, podíl lidu mého promìnil. Jaktì mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdìlil! Protož nebudeš míti, kdožꜜ by vztáhl provazec na los v shromáždìní Hospodinovu. Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou tìmto prorokovati, a neponesou pohanìní. Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do tìsna vehnán býti má duch Hospodinùv? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upøímì chodí? Vèera byl lidem mým, již jako nepøítel povstává. Majíce odìv, plášꜜ strhujete s tìch, kteøíž chodí bezpeènì, vyhýbajíce se bitvì. Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na vìky. 10 Vstaòte a odejdìte, neboꜜ tato není sídlem pro neèistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým. 11 Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvì, øíká: Budu tobì prorokovati o vínì aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto. 12 Jistotnì zberu tì, Jákobe, docela, jistotnì shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostøed ovèince jeho, i vzejde hluk od lidu. 13 Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude pøed nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich pùjde pøed nimi, a Hospodin na špici jejich.