7
Bìda mnì, že jsem jako pabìrek úrod letních, jako pabìrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má. Zahynul pobožný z zemì této, a upøímého mezi lidmi není žádného; všickni napoøád o vylití krve úklady èiní, jeden každý bratra svého loví sítí. Co zlého obìma rukama páchají, to aby za dobré poèteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví pøevrácenost duše své, a v hromadu ji pletou. Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupøímìjší pøevyšuje trní. Pøicházíꜜ den strážných tvých, navštívení tvé pøichází; jižꜜ nastane zpletení jejich. Nedovìøujte se pøíteli, nedoufejte v vùdce; pøed tou, jenž leží v lùnu tvém, ostøíhej dveøí úst svých. Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateøi své, nevìsta proti svegruši své, a nepøátelé jednoho každého jsou vlastní jeho. Protož já na Hospodina vyhlédati budu, oèekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíꜜ mne Bùh mùj. Neraduj se ze mne, nepøítelkynì má. Upadla-liꜜ jsem, povstanu; sedím-liꜜ v temnostech, svítí mi Hospodin. Zùøivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti nìmu zhøešila, až se vždy zasadí o mou pøi, a mne zastane. Vyvedeꜜ mne na svìtlo, budu vidìti spravedlnost jeho. 10 Uzøíꜜ to nepøítelkynì má, a pøikryje ji hanba, ješto mi øíká: Kdež jest Hospodin Bùh tvùj? Oèi mé podívají se na ni; jižꜜ bude rozšlapána jako bláto na ulicích. 11 Toho dne, v nìmž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpovìd. 12 Toho dne k tobì pøicházeti budou i z Assyrské zemì až do pevností, a od pevností až k øece, a od moøe k moøi, a od hory k hoøe. 13 A však zemì tato zpuštìna bude pro obyvatele své, pro ovoce èinù jejich. 14 Pasiž lid svùj berlou svou, stádce dìdictví svého, kteréž pøebývá osamìlé v lese u prostøed polí, aꜜ spasou Bázan a Galád jako za dnù starodávních, 15 Jako za dnù v nichž jsi vyšel z zemì Egyptské. Ukáži jemu divné vìci. 16 Což vidouce národové, stydìti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou. 17 Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s tøesením polezou z dìr svých; k Hospodinu Bohu našemu, pøedìšeni jsouce, pobìhnou, a báti se tebe budou. 18 Kdo jest Bùh silný podobný tobì, kterýž by snímal nepravost a promíjel pøestoupení ostatkùm dìdictví svého, kterýž by nedržel na vìky hnìvu svého, proto že líbost má v slitování se? 19 Navrátì se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin moøských všecky høíchy naše. 20 Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi pøisáhl otcùm našim ode dnù starodávních.