7
I sešli se k nìmu farizeové a nìkteøí z zákoníkù, kteøíž byli pøišli z Jeruzaléma. A uzøevše nìkteré z uèedlníkù jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leè by ruce umyli, držíce ustanovení starších. A z trhu pøijdouce nejedí, leè se umyjí. A jiné mnohé vìci jsou, kteréž pøijali, aby zachovávali, jako umývání koflíkù, žejdlíkù a medenic i stolù. Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proè uèedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? On pak odpovìdìv, øekl jim: Dobøe o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. Ale nadarmoꜜ mne ctí, uèíce uèení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. Nebo opustivše pøikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíkù a koflíkù; a jiné mnohé vìci tìm podobné èiníte. I pravil jim: Èistì vy rušíte pøikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. 10 Nebo Mojžíš povìdìl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zloøeèil otci nebo mateøi, aꜜ smrtí umøe. 11 Ale vy pravíte: Øekl-li by èlovìk otci neb mateøi: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, tobìꜜ prospìje, 12 A nedopustíte mu nic více uèiniti otci svému nebo mateøi své, 13 Rušíce pøikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé tìm podobné vìci èiníte. 14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumìjte. 15 Nic není z zevnitøku vcházejícího do èlovìka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z nìho, toꜜ jest, což poskvròuje èlovìka. 16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho uèedlníci jeho o tom podobenství. 18 I øekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitøku do èlovìka vchází, nemùže ho poskvrniti? 19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v bøicho, a potom ven vychází, èistìci všeliké pokrmy. 20 Ale pravil, že to, což pochází z èlovìka, to poskvròuje èlovìka. 21 Nebo z vnitøku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 23 Všecky tyto zlé vìci pocházejí z vnitøku a poskvròují èlovìka. 24 A vstav odtud, odšel do konèin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtìl, aby kdo o nìm vìdìl, ale nemohl se tajiti. 25 Nebo uslyševši o nìm žena, jejížto dcerka mìla ducha neèistého, pøišla a padla k nohám jeho. 26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ïábelství vyvrhl z její dcery. 27 Ale Ježíš øekl jí: Nechaꜜ se prve nasytí synové; nebꜜ není slušné vzíti chléb synù a vrci štìòatùm. 28 A ona odpovìdìla a øekla mu: Ovšem, Pane, nebo štìòátka jedí pod stolem drobty synù. 29 I øekl jí: Pro tu øeè jdi, vyšloꜜ jest ïábelství z tvé dcery. 30 I odšedši do domu svého, nalezla dìveèku, ana leží na loži, a ïábelství z ní vyšlo. 31 Tedy odšed zase z konèin Tyrských a Sidonských, pøišel k moøi Galilejskému, prostøedkem krajin Desíti mìst. 32 I pøivedli jemu hluchého a nìmého, a prosili ho, aby na nìj ruku vzložil. 33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34 A vzezøev k nebi, vzdechl, a øekl jemu: Effeta, to jest, otevøi se. 35 A hned otevøíny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právì. 36 I pøikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim pøikazoval, pøedce oni mnohem více ohlašovali. 37 A pøevelmi se divili, økouce: Dobøe všecky vìci uèinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i nìmým mluviti.