11
A když se pøiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany pøi hoøe Olivetské, poslal dva z uèedlníkù svých, A øekl jim: Jdìte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko pøivázané, na kterémž ještì nižádný z lidí nesedìl. Odvížíce, pøiveïte ke mnì. A øekl-liꜜ by vám kdo: Co to èiníte? rcete: Že ho Pán potøebuje. A hned je propustí sem. I odešli, a nalezli oslátko pøivázané vnì u dveøí na rozcestí. I odvázali je. Tedy nìkteøí z tìch, kteøíž tu stáli, øekli jim: Co èiníte, odvazujíce oslátko? Oni pak øekli jim, jakož byl pøikázal Ježíš. I nechali jich. Protož pøivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na nì roucha svá. I vsedl na nì. Mnozí pak stlali roucha svá na cestì, a jiní ratolesti sekali z stromù, a metali na cestu. A kteøíž napøed šli, i ti, kteøíž za ním šli, volali, økouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béøe ve jménu Pánì. 10 Požehnané, kteréž jest pøišlo ve jménu Pánì, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech. 11 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatøiv tu všecko, když již byla veèerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti. 12 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlaènìl. 13 A uzøev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na nìm. A když pøišel k nìmu, nic nenalezl kromì listí; nebo nebyl èas fíkù. 14 Tedy odpovìdìv Ježíš, øekl jemu: Již více na vìky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to uèedlníci jeho. 15 I pøišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, poèal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámì, a stoly penìzomìncù a stolice prodávajících holuby pøevracel. 16 A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám. 17 I uèil je, øka jim: Zdaliž není psáno, že dùm mùj dùm modlitby slouti bude u všech národù? Vy pak uèinili jste jej peleší lotrù. 18 Slyšeli pak to zákoníci i pøední knìží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se uèení jeho. 19 A když byl veèer, vyšel Ježíš z mìsta. 20 A uèedlníci ráno jdouce, uzøeli fík, an usechl hned z koøene. 21 Tedy zpomenuv Petr, øekl jemu: Mistøe, aj fík, kterémuž jsi zloøeèil, usechl. 22 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Mìjte víru Boží. 23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli øekl hoøe této: Zdvihni se a vrz sebou do moøe, a nepochyboval by v srdci svém, ale vìøil by, že se stane, cožkoli dí, budeꜜ jemu tak, což by koli øekl. 24 Protož pravím vám: Zaèež byste koli, modléce se, prosili, vìøte, že vezmete, a staneꜜ se vám. 25 A když se postavíte k modlení, odpouštìjte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám høíchy vaše. 26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám høíchù vašich. 27 I pøišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámì, pøistoupili k nìmu pøední knìží a zákoníci a starší. 28 I øekli jemu: Jakou mocí to èiníš? A kdo jest tobì dal tu moc, abys tyto vìci èinil? 29 Tedy odpovídaje Ježíš, øekl jim: Otížiꜜ se i já vás na jednu vìc. Odpovìzte mi, a povím vám, jakou mocí to èiním. 30 Køest Janùv s nebe-li byl, èili z lidí? Odpovìzte mi. 31 I rozvažovali to sami mezi sebou, økouce: Díme-li: S nebe, díꜜ nám: Proèež jste tedy neuvìøili jemu? 32 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právì byl prorok. 33 I odpovìdìvše, øekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, øekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to èiním.