2
Tedy stalo se mìsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo pøed ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten pøed ním. Proèež mi øekl král: Proè oblíèej tvùj smutný jest, ponìvadž nestùnìš? Jiného není, než sevøení srdce. Proèež ulekl jsem se velmi velice. A øekl jsem králi: Král na vìky buï živ. Kterak nemá býti smutný oblíèej mùj, když mìsto to, kdež jsou hrobové otcù mých, zpuštìno jest, a brány jeho ohnìm zkaženy? Opìt mi øekl král: Èeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému. Potom øekl jsem králi: Zdá-liꜜ se za dobré králi, a jestliže má lásku služebník tvùj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do mìsta, kdež jsou hrobové otcù mých, abych je zase vystavìl. Ještì mi øekl král (královna pak sedìla podlé nìho): Dlouho-li budeš na té cestì, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý èas. Zatím øekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, nechꜜ mi dadí listy k vývodám za øekou, aby mne provedli, až bych pøišel do Judstva, Tolikéž psání k Azafovi, vládaøi lesu královského, aby mi dal døíví na trámy, k branám paláce, pøi domì Božím, a ke zdem mìstským, a k domu, do nìhož bych vjíti mohl. I dal mi král vedlé štìdré ruky Boha mého ke mnì. Tedy pøišed k vývodám za øekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce. 10 To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to mrzelo, že pøišel èlovìk, kterýž by obmýšlel dobré synù Izraelských. 11 A tak pøišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tøi dni. 12 V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužù se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi dal Bùh mùj v srdce, abych èinil v Jeruzalémì, aniž jsem mìl hovada jakého s sebou, kromì hovádka, na nìmž jsem jel. 13 I vyjel jsem branou pøi údolí v noci k studnici drakové a k bránì hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly poboøené, a bran jeho zkažených ohnìm. 14 Odtud jsem jel k bránì studnièné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu hovádku, na nìmž jsem jel, aby pøejíti mohlo. 15 Proèež bral jsem se zhùru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou pøi údolí, a tak jsem se navrátil. 16 Ale knížata nic nevìdìli, kam jsem jezdil, a co jsem èinil; nebo jsem Židùm, ani knìžím, ani pøednìjším, ani knížatùm, ani jiným úøedníkùm až do té chvíle neoznámil. 17 Protož øekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštìný, a brány jeho ohnìm zkaženy. Poïtež, a stavìjme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanìní. 18 A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova, kteráž ke mnì mluvil, teprv øekli: Pøièiòmež se a stavìjme. I posilnili rukou svých k dobrému. 19 Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to dìláte? Co se králi protivíte? 20 Jimž odpovídaje, øekl jsem: Bùh nebeský, tenꜜ nám dá prospìch, a my služebníci jeho pøièiníce se, stavìti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzalémì.