1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, 3 U bran, kudy se chodí do mìsta, a kudy se chodí dveømi, volá, økuci: 4 Na vásꜜ, ó muži, volám, a hlas mùj jest k synùm lidským. 5 Pouète se hloupí opatrnosti, a blázni srozumìjte srdcem. 6 Poslouchejtež, nebo znamenité vìci mluviti budu, a otevøení rtù mých pouhou pravdu. 7 Jistì žeꜜ pravdu zvìstují ústa má, a ohavností jest rtùm mým bezbožnost. 8 Spravedlivé jsou všecky øeèi úst mých, není v nich nic køivého ani pøevráceného. 9 Všecky pravé jsou rozumìjícímu, a pøímé tìm, kteøíž nalézají umìní. 10 Pøijmìtež cvièení mé radìji než støíbro, a umìní radìji než zlato nejvýbornìjší. 11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli vìci žádostivé vrovnati se jí nemohou. 12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umìní pravé prozøetelnosti pøítomné mám. 13 Bázeò Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst pøevrácených nenávidím. 14 Má jest rada i šꜜastný prospìch, jáꜜ jsem rozumnost, a má jest síla. 15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují vìci spravedlivé. 16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští. 17 Já milující mne miluji, a kteøíž mne pilnì hledají, nalézají mne. 18 Bohatství a sláva pøi mnì jest, zboží trvánlivé i spravedlnost. 19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek mùj než støíbro výborné. 20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostøedkem stezek soudu, 21 Abych tìm, kteøíž mne milují, pøidìdila zboží vìèné, a poklady jejich naplnila. 22 Hospodin mìl mne pøi poèátku cesty své, pøed skutky svými, pøede všemi èasy. 23 Pøed vìky ustanovena jsem, pøed poèátkem, prvé než byla zemì. 24 Když ještì nebylo propasti, zplozena jsem, když ještì nebylo studnic oplývajících vodami. 25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem; 26 Ještì byl neuèinil zemì a rovin, ani zaèátku prachu okršlku zemského. 27 Když pøipravoval nebesa, byla jsem tu, když vymìøoval okrouhlost nad propastí; 28 Když upevòoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; 29 Když ukládal moøi cíl jeho, a vodám, aby nepøestupovaly rozkázaní jeho, když vymìøoval základy zemì: 30 Tehdáž byla jsem od nìho pìstována, a byla jsem jeho potìšení na každý den, anobrž hrám pøed ním každého èasu; 31 Hrám i na okršlku zemì jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. 32 A tak tedy, synové, poslechnìte mne, nebo blahoslavení jsou ostøíhající cest mých. 33 Poslouchejte cvièení, a nabuïte rozumu, a nerozpakujte se. 34 Blahoslavený èlovìk, kterýž mne slýchá, bdì u dveøí mých na každý den, šetøe veøejí dveøí mých. 35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. 36 Ale kdož høeší proti mnì, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteøíž mne nenávidí, milují smrt.