16
Pøi èlovìku bývá spoøádání myšlení, ale od Hospodina jest øeè jazyka. Všecky cesty èlovìka èisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest. Uval na Hospodina èiny své, a budou upevnìna pøedsevzetí tvá. Hospodin všecko uèinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobì na pomoc i jiné pøivzal, neujde pomsty. Milosrdenstvím a pravdou oèištìna bývá nepravost, a v bázni Hospodinovì uchází se zlého. Když se líbí Hospodinu cesty èlovìka, také i nepøátely jeho spokojuje k nìmu. Lepší jest malièko s spravedlností, než množství dùchodù nespravedlivých. Srdce èlovìka pøemýšlí o cestì své, ale Hospodin spravuje kroky jeho. 10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho. 11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinùv, a všecka závaží v pytlíku jeho naøízení. 12 Ohavností jest králùm èiniti bezbožnì; nebo spravedlností upevòován bývá trùn. 13 Rtové spravedliví líbezní jsou králùm, a ty, kteøíž upøímì mluví, milují. 14 Rozhnìvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. 15 V jasné tváøi královské jest život, a pøívìtivost jeho jako oblak s deštìm jarním. 16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejèistšího, a nabyti rozumnosti lépe než støíbra. 17 Cesta upøímých jest odstoupiti od zlého; ostøíhá duše své ten, kdož ostøíhá cesty své. 18 Pøed setøením bývá pýcha, a pøed pádem pozdvižení ducha. 19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než dìliti koøist s pyšnými. 20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. 21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtù pøidává nauèení. 22 Rozumnost tìm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umìní bláznù jest bláznovství. 23 Srdce moudrého rozumnì spravuje ústa svá, tak že rty svými pøidává nauèení. 24 Plást medu jsou øeèi utìšené, sladkost duši, a lékaøství kostem. 25 Cesta zdá se pøímá èlovìku, ale dokonání její jistá cesta smrti. 26 Èlovìk pracovitý pracuje sobì, nebo ponoukají ho ústa jeho. 27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheò spalující. 28 Muž pøevrácený rozsívá sváry, a klevetník rozluèuje pøátely. 29 Muž ukrutný pøeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. 30 Zamhuøuje oèi své, smýšleje vìci pøevrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. 31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestì spravedlnosti se nalézající. 32 Lepší jest zpozdilý k hnìvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl mìsta. 33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko øízení jeho.