17
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dùm plný nabitých hovad s svárem. Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbì, a mezi bratøími dìliti bude dìdictví. Teglík støíbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. Zlý èlovìk pozoruje øeèí nepravých, a lháø poslouchá jazyka pøevráceného. Kdo se posmívá chudému, útržku èiní Uèiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. Koruna starcù jsou vnukové, a ozdoba synù otcové jejich. Nesluší na blázna øeèi znamenité, ovšem na kníže øeè lživá. Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar pøed oèima toho, kdož jej béøe; k èemukoli smìøuje, daøí se jemu. Kdo pøikrývá pøestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje vìc, rozluèuje pøátely. 10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. 11 Zpurný toliko zlého hledá, proèež pøísný posel na nìj poslán bývá. 12 Lépe èlovìku potkati se s nedvìdicí osiøalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. 13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeꜜ zlé z domu jeho. 14 Zaèátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, pøestaò. 15 Kdož ospravedlòuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejnì. 16 K èemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? 17 Všelikého èasu miluje, kdož jest pøítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. 18 Èlovìk bláznivý ruku dávaje, èiní slib pøed pøítelem svým. 19 Kdož miluje svadu, miluje høích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potøení. 20 Pøevrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v tìžkost. 21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. 22 Srdce veselé oèerstvuje jako lékaøství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. 23 Bezbožný tajnì béøe dar, aby pøevrátil stezky soudu. 24 Na oblíèeji rozumného vidí se moudrost, ale oèi blázna tìkají až na konec zemì. 25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hoøkosti rodièce své. 26 Jistì že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti mìli pro upøímost. 27 Zdržuje øeèi své muž umìlý; drahého ducha jest muž rozumný. 28 Také i blázen, mlèe, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.