1 Èlovìk, kterýž èasto kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potøín bude, tak že neprospìje žádné lékaøství. 2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid. 3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se pøitovaryšuje k nevìstkám, mrhá statek. 4 Král soudem upevòuje zemi, muž pak, kterýž béøe dary, boøí ji. 5 Èlovìk, kterýž pochlebuje pøíteli svému, rozprostírá sít pøed nohama jeho. 6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpìvuje a veselí se. 7 Spravedlivý vyrozumívá pøi nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umìní. 8 Muži posmìvaèi zavozují mìsto, ale moudøí odvracují hnìv. 9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buï že se pohne, buï že se smìje, nemá pokoje. 10 Vražedlníci v nenávisti mají upøímého, ale upøímí peèují o duši jeho. 11 Všecken duch svùj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej. 12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní. 13 Chudý a dráè potkávají se, obou dvou však oèi osvìcuje Hospodin. 14 Krále toho, kterýž soudí právì nuzné, trùn na vìky bývá utvrzen. 15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítì sobì volné k hanbì pøivodí matku svou. 16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se pøevrácenost, a však spravedliví spatøují pád jejich. 17 Tresci syna svého, a pøineseꜜ odpoèinutí, a zpùsobí rozkoš duši tvé. 18 Když nebývá vidìní, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostøíhá zákona, blahoslavený jest. 19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozumìje, však neodpoví. 20 Spatøil-li bys èlovìka, an jest kvapný v vìcech svých, lepší jest nadìje o bláznu, než o takovém. 21 Kdo rozkošnì chová z dìtinství služebníka svého, naposledy bude syn. 22 Èlovìk hnìvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho høeší. 23 Pýcha èlovìka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy. 24 Kdo má spolek s zlodìjem, v nenávisti má duši svou; zloøeèení slyší, však neoznámí. 25 Strašlivý èlovìk klade sobì osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen. 26 Mnozí hledají tváøi pánù, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého. 27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upøímì kráèí.