2
Proè se bouøí národové, a lidé daremné vìci pøemyšlují? Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, Øíkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. Ale ten, jenž pøebývá v nebesích, smìje se, Pán posmívá se jim. Tehdáž mluviti bude k nim v hnìvì svém, a v prchlivosti své pøedìsí je, øka: Jáꜜ jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. Vypravovati budu úsudek. Hospodin øekl ke mnì: Syn mùj ty jsi, já dnes zplodil jsem tì. Požádej mne, a dámꜜ národy, dìdictví tvé, a konèiny zemì, vládaøství tvé. Roztluèeš je prutem železným, a jako nádobu hrnèíøskou roztøíštíš je. 10 A protož, králové, nyní srozumìjte, vyuèujte se, soudcové zemští. 11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s tøesením. 12 Líbejte syna, aby se nerozhnìval, a zhynuli byste na cestì, jakž by se jen málo zapálil hnìv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteøíž doufají v nìho.