1 Proè, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v èas ssoužení? 2 Z pychu bezbožník protivenství èiní chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. 3 Neboꜜ se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobì pochlebuje, a Hospodina popouzí. 4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobì prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. 5 Dobøe mu se daøí na cestách jeho všelikého èasu, soudové tvoji vzdáleni jsou od nìho, i na všecky nepøátely své fouká, 6 Øíkaje v srdci svém: Nepohnuꜜ se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. 7 Ústa jeho plná jsou zloøeèenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; oèima svýma po chudém špehuje. 9 Èíhá v skrytì jako lev v jeskyni své, èíhá, aby pochytil chudého, uchvacujeꜜ jej, a táhne pod sítku svou. 10 Pøipadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždìní chudých. 11 Øíká v srdci svém: Zapomenulꜜ jest Bùh silný, skryl tváø svou, nepohledíꜜ na vìky. 12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 13 Proè má bezbožník Boha popouzeti, øíkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 14 Díváš se do èasu, nebo ty nátisk a bolest spatøuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeꜜ se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. 15 Potøi rámì bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 16 Hospodin jest králem vìèných vìkù, národové z zemì své hynou. 17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloòuješ, 18 Abys soud èinil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více èlovìk bídný a zemský.