16
Zlatý zpìv Davidùv. Ostøíhej mne, Bože silný, neboꜜ v tebe doufám. Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán mùj, dobrota má nic tobì neprospìje. Ale svatým, kteøíž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má. Rozmnožují bolesti své ti, kteøíž k cizímu bohu chvátají; neokusím obìtí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své. Hospodin jest èástka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los mùj. Provazcové padli mi na místech veselých, a dìdictví rozkošné dostalo se mi. Dobroøeèiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyuèují mne ledví má. Pøedstavuji Hospodina pøed oblíèej svùj vždycky, a kdyžꜜ jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. Z té pøíèiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tìlo mé v bezpeènosti pøebývati bude. 10 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému vidìti porušení. 11 Známou uèiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest pøed oblíèejem tvým, a dokonalé utìšení po pravici tvé až na vìky.