1 Pøednímu z kantorù, žalm Davidùv. 2 Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvìstuje. 3 Den po dni vynáší øeè, a noc po noci ukazuje umìní. 4 Neníꜜ øeèi ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. 5 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do konèin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich. 6 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou bìžeti maje. 7 Od konèin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do konèin jejich, a nièeho není, což by se ukryti mohlo pøed horkostí jeho. 8 Zákon Hospodinùv jest dokonalý, oèerstvující duši, Hospodinovo svìdectví pravé, moudrost dávající neumìlým. 9 Rozkazové Hospodinovi pøímí, obveselující srdce, pøikázaní Hospodinovo èisté, osvìcující oèi. 10 Bázeò Hospodinova èistá, zùstávající na vìky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. 11 Mnohem žádostivìjší jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástù. 12 Služebník tvùj zajisté jimi osvìcován bývá, a kdož jich ostøíhá, užitek hojný má. 13 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných oèisꜜ mne. 14 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyꜜ dokonalý budu, a oèištìný od pøestoupení velikého. 15 Ó aꜜ jsou slova úst mých tobì pøíjemná, i pøemyšlování srdce mého pøed tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli mùj.