21
Pøednímu z kantorù, žalm Davidùv. Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se pøenáramnì. Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbì rtù jeho neodepøel jsi. Sélah. Pøedšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata. Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnù na vìky vìkù. Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, dùstojností a krásou pøiodìl jsi jej. Nebo jsi jej vystavil za pøíklad hojného požehnání až na vìky, rozveselil jsi jej radostí oblíèeje svého. A ponìvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneꜜ se. Najdeꜜ ruka tvá všecky nepøátely své, dosáhne pravice tvá tìch, kteøíž tì nenávidí. 10 Uvržeš je jako do peci ohnivé v èas rozhnìvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheò sžíøe je. 11 Plémì jejich z zemì vyhladíš, a símì jejich z synù lidských, 12 Nebo jsou proti tobì ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, aè ji dovesti nemohli. 13 Protož je vystavíš za cíl, na tìtiva svá pøikládati budeš proti tváøi jejich. 14 Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeꜜ zpívati a oslavovati udatnost tvou.