26
Žalm Davidùv. Suï mne, Hospodine, nebo já v upøímnosti své chodím, a v tì Hospodina doufám, nepohnuꜜ se. Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, pøepal ledví má i srdce mé. Milosrdenství tvé zajisté pøed oèima mýma jest, a chodím stále v pravdì tvé. S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím. V nenávisti mám shromáždìní zlostníkù, a s bezbožnými se neusazuji. Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se pøi oltáøi tvém, Hospodine, Abych tì hlasitì chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé. Hospodine, jáꜜ miluji obydlí domu tvého, a místo pøíbytku slávy tvé. Nezahrnujž s høíšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého, 10 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátkù plná. 11 Já pak v upøímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou. 12 Noha má stojí na rovinì, v shromáždìních svatých dobroøeèiti budu Hospodinu.