1 Žalm Davidùv k pøipomínání. 2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hnìvì svém kárej mne. 3 Nebo støely tvé uvázly ve mnì, a ruka tvá na mne tìžce dolehla. 4 Nic není celého v tìle mém pro tvou hnìvivost, nemají pokoje kosti mé pro høích mùj. 5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako bøímì tìžké nemožné jsou mi k unesení. 6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. 7 Pohrbený a sklíèený jsem náramnì, každého dne v smutku chodím. 8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v tìle mém. 9 Zemdlen jsem a potøín pøevelice, øvu pro úzkost srdce svého. 10 Pane, pøed tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není pøed tebou skryto. 11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to svìtlo oèí mých není se mnou. 12 Ti, kteøíž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a pøíbuzní moji zdaleka stojí. 13 Ti pak, kteøíž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteøíž mého zlého hledají, mluví pøevrácenì, a pøes celý den lest a chytrost smýšlejí. 14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako nìmý, kterýž neotvírá úst svých; 15 Tak jsem, jako èlovìk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. 16 Nebo na tì, Hospodine, oèekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože mùj. 17 Nebo jsem øekl: Aꜜ se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, aꜜ se pyšnì nepozdvihují nade mnou, 18 Ponìvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest pøede mnou. 19 A že nepravosti své vyznávám, a pro høích svùj tesklím. 20 Proèež nepøátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteøíž mne bez pøíèiny nenávidí. 21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, èiní mi protivenství, proto že dobrého následuji. 22 Neopouštìjž mne, Hospodine Bože mùj, nevzdalujž se ode mne. 23 Pøispìj k spomožení mému, Pane spasení mého.