41
Pøednímu zpìváku, žalm Davidùv. Blahoslavený, kdož prozøetelný soud èiní o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin. Hospodin ho ostøeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepøátel jeho. Hospodin ho na ložci ve mdlobì posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promìní. Já øekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobì zhøešil. Nepøátelé moji mluvili zle o mnì, økouce: Skoro-liž umøel, a zahyne jméno jeho? A jestliže kdo z nich pøichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobì nepravost, a vyjda ven, roznáší ji. Sšeptávají se spolu proti mnì všickni, kteøíž mne nenávidí, a pøièítají mi zlé vìci, øíkajíce: Pomsta pro nešlechetnost pøichytila se ho, a kdyžtì se složil nepovstaneꜜ zase. 10 Také i ten, s nímž jsem byl v pøátelství, jemuž jsem se dovìøoval, a kterýž jídal chléb mùj, pozdvihl paty proti mnì. 11 Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim; 12 Abych odtud poznal, že mne sobì libuješ, když by se neradoval nade mnou nepøítel mùj. 13 Mne pak v upøímnosti mé zachováš, a postavíš pøed oblíèejem svým na vìky. 14 Požehnaný Hospodin Bùh Izraelský, od vìkù až na vìky, Amen i Amen.