53
Pøednímu z kantorù na machalat, vyuèující žalm Davidùv. Øíká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by èinil dobré. Bùh s nebe popatøil na syny lidské, aby vidìl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. Aj, každý z nich nazpìt odšel, napoøád neužiteèní uèinìni jsou; není, kdo by èinil dobré, není ani jednoho. Zdaliž nevìdí všickni èinitelé nepravosti, lid mùj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají. Tuꜜ se náramnì strašiti budou, kdež není strachu. Bùh zajisté rozptýlí kosti tìch, kteøíž tì vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bùh pohrdl jimi. Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bùh zase pøivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.