1 Pøednímu z kantorù na šušan eduth, zlatý žalm Davidùv, k vyuèování, 2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisícù. 3 Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hnìvals se, navratiž se zase k nám. 4 Zatøásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboꜜ se chvìje. 5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé vìci, napájels nás vínem zkormoucení. 6 Ale nyní dal jsi tìm, kteøíž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah. 7 Aꜜ jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne. 8 Bùh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu dìliti Sichem, a údolí Sochot rozmìøím. 9 Mùjꜜ jest Galád, mùj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda uèitel mùj. 10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mnì, Palestino, trub. 11 Kdo mne uvede do mìsta ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee? 12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? 13 Udìliž nám pomoci pøed nepøítelem, nebo marná jest pomoc lidská. 14 V Bohu udatnì sobì poèínati budeme, a onꜜ pošlapá nepøátely naše.