1 Pøednímu z kantorù Jedutunovi, žalm Davidùv. 2 Vždy pøedce k Bohu má se mlèelivì duše má, od nìhoꜜ jest spasení mé. 3 Vždyꜜ pøedce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad mùj, nepohnuꜜ se škodlivì. 4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti èlovìku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stìna nachýlená jste. 5 Však nic ménì radí se o to, jak by jej odstrèili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobroøeèí, ale u vnitønosti své proklínají. Sélah. 6 Vždy pøedce mìj se k Bohu mlèelivì, duše má, nebo od nìho jest oèekávání mé. 7 Onꜜ jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad mùj, nepohnuꜜ se. 8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. 9 Nadìji v nìm skládejte všelikého èasu, ó lidé, vylévejte pøed oblíèejem jeho srdce vaše, Bùh útoèištì naše. Sélah. 10 Jistì žeꜜ jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehèejší budou nežli marnost. 11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku pøibývalo-li by, nepøikládejte srdce. 12 Jednou mluvil Bùh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, 13 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutkù jeho.